Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Spoluautor: golux
Hlavní postavy: Jason Isaacs/ Golux
Shrnutí: „Láska je plamen, který zahřívá, vášeň je požár, který ničí.“ (J. Vrchlický)
Poznámka: Věnováno mojí skvělé kamarádce golux
Použita písnička Only time od Enyi
Děkuji golux za beta read a bedrníce za famózní překlad dialogů.
Povídka navazuje na I am Golux. The only Golux in the world
Dopsáno v červenci 2008

I´m Golux II

The only Golux under your skin

Když jí na stole přistála obálka, Golux vzhlédla.
„Zřejmě sama prozřetelnost chce, abych vám dal druhou šanci,“ začal šéfredaktor s podmračeným výrazem. „Kdybych si mohl vybrat, poslal bych tam kohokoli jen ne vás, po tom co jste předvedla.“
„Poslal kam?“ zeptala se Golux přiškrceně a zadívala se na hnědou obálku.
Byla jediná věc, v čem jí její šéf mohl dát druhou šanci.
Právě šel do kin čtvrtý Harry Potter.
Golux cítila, jak se něco v ní svírá. Dokázala dát svůj život do pořádku jen díky tomu, že si neustále opakovala, že se svému selhání nebude muset již nikdy podívat do očí.
„Nikdy bych tam neposlal vás,“ pokračoval šéfredaktor rozladěně. „To, jak jste to posledně nezvládla,“ zavrtěl hlavou.
Golux zadržela dech.
„Naneštěstí si jedna vaše kolegyně zlomila nohu, druhá je na paragrafu a třetí si usmyslela, že zrovna teď bude těhotná,“ odfrkl si. „Tudíž nemám na výběr.“
„Já - “ odtrhla oči od obálky a vzhlédla prosebným pohledem ke svému šéfovi.
„Pojedete tam, budete se usmívat a přivezete mi článek jako by to psal sám Pán Bůh, jasné? Protože bez pořádného článku se ani neobtěžujte vracet. Vyjádřil jsem se jasně?“
´Nemůžu´ odumřelo Golux na rtech a pouze mechanicky přikývla.
Ještě dlouho po té, co měla jít dávno domů seděla za svým stolem a dívala se na obálku s letenkou. Nakonec obálku s povzdechem strčila do kabelky a s nadějí, že se Waterloo nebude opakovat, šla domů.

Who can say where the road goes,
Where the day flows, only time?

Zadívala se na sebe do zrcadla. Cítila se směšně. Strojila se jako by šla na rande.
Usmála se na sebe do zrcadla.
Jestlipak by se Jasonovi líbila v těhlech rudých šatech s nahými zády, napadlo jí.
„Třeba nepřijde,“ vyslovila svoje naděje nahlas.
I když v to mohla doufat těžko. Světová premiéra – to by si nenechal ujít. Ačkoli...
Golux se zamyšleně zadívala do zrcadla. Hrál v tom filmu vůbec? Neměla nejmenší tušení.
„Nepřijde,“ řekla svému obrazu. Možná když si to bude dost často opakovat, uvěří tomu.

Golux se oddělila od fotografa, který jel s ní, proplétala se mezi lidmi, sledovala a v duchu si dělala poznámky. Světové premiéry byly společenské události, na nichž se sešlo nemálo známých lidí. Spíš než popíjela šampaňské, v něm jen smáčela rty. Mohla si stokrát říkat, že ho nehledá, ale věděla, že to není pravda. A čím víc se blížil okamžik začátku premiéry, tím víc jí bylo jasné, že tu není. Zklamání, které v ní rostlo, jí vyrylo roztrpčenou vrásku na čelo.
Měl by tu být. Poznat ji v davu těch tváří a vydat se k ní jako rytíř na bílém koni ke své princezně. Pohádky – z těch už vyrostla. Ve skutečném životě nebývají věci tak jednoduché. A pak on byl ženatý a ona vdaná. Bylo nepřípustné, aby takhle přemýšlela.
Napila se šampaňského a rozhodla se vyhledat svého kolegu fotografa. Pak by mohla zamávat pár lidem před nosem svojí novinářskou visačkou a vypáčit z nich na diktafon pár nic neříkajících vět.
„And have you read the fifth book yet, Mr.Isaacs?“
Golux strnula a pak se pomalu otočila.
Nebyl pochyb, byl to on. V černém smokingu s motýlkem, v ruce držel skleničku šampaňského a na tváři měl ten svůj úsměv.
Golux se schovala za sloup. Přitiskla se k chladivému mramoru a hlavou jí běželo, že ji nesmí vidět. Prostě nesmí. I kdyby se tu měla plazit po zemi.
„So, you know what´s going to happen with your character?“
„Yeah, it´s terrible. Why just me. I really hope she'll get me out of prison.“
„Kruci,“ zaklela Golux a snažila se proplížit kolem.
„Co tu vyvádíš?“ ozval se ze jejími zády hlas jejího kolegy, zrovna když se krčila za jedním chlapem v obleku.
„Nic,“ odsekla.
Její kolega na ní chvíli zamyšleně hleděl.
„Támhle jsou ti herci, neměla by sis s nimi jít promluvit?“ navrhl.
„Jasně, pracuju na tom,“ ucedila a pokoušela se dostat ke zbytku herců tak, aniž by si jí Isaacs všiml.
Byla si vědoma toho, že musí vypadat směšně, jak se tu přikrčená div ne v podřepu plíží ve večerních šatech a v botách na podpatku. Nemohla se ale podívat tomu chlapovi do očí. Nemohla s ním mluvit. Prostě nemohla.
„Hele, na tohle nemáme čas. Co je ti? Je ti špatně?“ přehodil si fotograf aparát přes rameno, chytil Golux za paži a přinutil ji narovnat se přesně ve chvíli, kdy se Isaacs podíval zhruba jejich směrem.
Golux strnula jako by spolkla pravítko a neodvažovala se ani pohnout.
„Co dělá?“ sykla.
„Kdo?“
„Ten chlápek ve smokingu,“ řekla napůl úst.
„Všichni jsou tu ve smokingu,“ opáčil otráveně fotograf. „Přestaň dělat blbosti a pojď. Za hodinu to začíná.“
Golux v doprovodu svého kolegy toporně prošla kolem skupinky, v níž Isaacs postával. Celou dobu čekala něco – že ji osloví, chytí za ruku – že něco udělá.
Když se nestalo nic, byla najednou strašně zklamaná.
Možná ji neviděl.
Nebo nepoznal.
A nebo hůř. Nechce jí znát.
Golux se vysmekla z fotografova sevření.

Who can say where the road goes,
Where the day flows, only time?

Golux nešla do sálu. Nestála o nějaký dětinský film. Vrátila se do nyní prázdné místnosti s úmyslem něco zakousnout. Bylo tu podivně prázdno a ticho.
Pusto.
Cítila se pod psa. Nalila si šampaňské a pomalu upila. Měla by být přece šťastná, měla diktafon plný rozhovorů a poznámek. Napíše dobrý článek. A jestli jí při příští premiéře Harryho Pottera zase pošlou sem, řekne šéfovi velice přesně, kam si ty letenky může strčit.
Klapnutí dveří ji přimělo vzhlédnout.
Ruka se skleničkou se jí roztřásla tak, že ji musela položit na stůl.
Jason se na ni díval a ona nedokázala říct, co si myslí.
„I've always wondered what's one to say to a beautiful woman who hides from him the whole evening behind people and pillars,“ prolomil napjaté ticho.
„You recognized me?“ zeptala se zcela zbytečně.
„You are the only Golux in the world, aren´t you? How could I not recognize you?“ pousmál se.
„I should go,“ otočila se k východu.
„Why are you running away from me?“ zeptal se.
„Aren't you supposed to be in the theater, watching the movie?“ změnila raději téma.
„It so happens that I know a thing or two about the movie and thus don't feel the need to watch it,“ pravý koutek úst se mu zkroutil v úsměvu, jaký Golux viděla na jedné fotce. Jenže na ní měl blond paruku.
„Really, Mr Malfoy?“ neodpustila si.
Znovu ten úsměv, kterým jí utvrdil, že si s ní hraje.
„You doubt the word of a pure-blood wizard?“ došel až k ní, nicméně mezi nimi ponechal vzdálenost, kterou Golux považovala za bezpečnou.
Zvedla svoji skleničku a napila se, aby získala čas.
„I wouldn't dare,“ usmála se. Začínalo ji to bavit.
„May I invite you for a drink somewhere?“ otázal se.
„I – I don't think that's a good idea,“ zavrtěla hlavou.
Jason si povzdechl.
„Just a drink – nothing serious. I merely want to - talk,“ zadíval se na ni.
„But I've already drank, you too, and you know how we ended up the last time,“ řekla tiše a uhnula pohledem.
„How about juice, then?,“ navrhl.
„Why?“ zvedla oči. „Why do you want to go out with me of all people and why right now?“
„Because my face hurts from all this polite smiling and because the two of us -“ trochu zaváhal, jak hledal vhodně neutrální slova. „We've shared the most intimate thing which two people can experience together. I'd say that makes us - “
„Friends?“ navrhla.
Přikývl.
„We can't just disappear like this, though, can we?“ namítla chabě.
„Who would dare to stop Lucius Malfoy,“ usmál se a nabídl jí rámě.

„Should I fall down,“ pohrozila mu prstem, když si trošku neohrabaně sedala ve večerních šatech na barovou židli.
Jason ji přidržel, aby nespadla, jak se tam snažila uvelebit. Teprve pak si sedl vedle ní.
Golux se na něj ještě jednou usmála. Ve smokingu s rozvázaným motýlkem a košilí rozepnutou u krku vypadal nádherně.
„What are we going to drink to?“ zeptala se ho, když zvedla svůj pomerančový džus.
„To us?“ nadhodil a chopil se skleničky.
´Who can say where the road goes, Where the day flows, only time? And who can say if your love grows, As your hearth chose, only time?´
Golux se zaposlouchala do písničky, kterou začali hrát.
„To us,“ přikývla a přiťukli si.
´Who can say why your heart sights, As your live flies, only time? And who can say why your heart cries when your love lies, only time?´
„This is my favourite song,“ poznamenala, když pokládala skleničku na barový stůl.
„I know it pretty well,“ pokýval hlavou. „I've played in the movie it was done for.“
„Really? But I know that movie. You played in it?“ užasla.
Jason se jen nepatrně usmál a tak trochu pokrčil rameny v gestu, že to vlastně ani nestojí za nic. Golux si v duchu promítla ten film, ale nemohla si vzpomenout.
„Whom?“ zeptala se.
„That doesn't matter,“ zavrtěl hlavou.
„No, whom? I want to know,“ trvala na svém.
„Let it go,“ požádal jí.
„Whom,“ nenechala se odbít.
„Chaz,“ řekl po chvíli ticha.
Golux se nejdřív zamračila, protože jí to v první chvíli nic neříkalo. Pak si vzpomněla a musela potlačit smích, který se jí dral na rty.
Jason se trochu rozpačitě usmál.
„Green colour becomes you, though,“ snažila se nesmát.
„Well... thanks.“
Golux se k němu naklonila.
„But you look a lot smarter as a man,“ pošeptala mu.
Chvíli se na sebe dívali, pak Golux vyprskla smíchy a on se taky začal smát.
„You embarrass me, Golux.“
´Who can say if your love groves, As your heart chose, only time? And who can say where the road goes Where the day flows, only time?´
„It's a beautiful song anyway,“ pronesla Golux po chvíli ticha trochu zasněně. „Beautiful.“

„I’ll never believe that You’ve just made it up!“ smála se Golux historce, kterou jí dovyprávěl.
„I swear that’s what happened,“ smál se.
Golux dopila svůj džus a pohledem sklouzla k hodinám na zdi.
„Oh, no! It’s late – I have to go,“ zděsila se a sklouzla ze stoličky.
„Already?“ zeptal se a Golux měla pocit, jako by v jeho hlase zaslechla zklamání.
„Yeah, it’s late and I have to write the stupid article tomorrow,“ povzdechla si.
„Do it right now,“ navrhl jí.
Golux se začala smát.
„You think it’s so easy,“ řekla mu pobaveně.
„No, it’s just you making it too difficult. It can’t be all that hard, can it? We will sit over it somewhere and come morning you have your article,“ navrhl.
„No, that’s – no, Jason,“ zavrtěla hlavou.
Jenže on se toho nápadu zjevně chytil s nadšením jemu vlastním.
„Come on. We’ll write it together,“ nedal se odbýt. „Didn’t you, by any chance, say you the article had to be perfect?“
„It’s a trick, right? You want to have control over my writing,“ usmála se.
„Exactly,“ přikývl a zaplatil. „Let’s go,“ uchopil ji jemně, ale rozhodně za paži.
„Jason,“ vysmekla se mu. „This isn’t a good idea.“
Chvíli na ní hleděl a jeho dobrá nálada byla najednou pryč.
„Perhaps you’re right,“ pustil jí. „Perhaps it isn‘t. Well, where are you staying? I’ll call you a taxi“
Golux si povzdechla. Nechtěla ho zklamat. Měla jen strach, že to špatně dopadne.
„Jason,“ položila mu ruku na paži. „I’m sorry, I din’t want to make you feel bad.“
„That’s fine,“ pousmál se. „I understand.“
„No, you don‘t,“ zavrtěla hlavou.
„What’s the problem?“ zeptal se tiše.
„Problem? You are the problem, Jason! The problem is that I’m attracted to you! And I don’t want to – well I do want and – we can‘t – we mustn‘t!“ vyjela na něj nešťastně. „I don’t wish to destroy neither your nor my marriage.“
„I admit that – that you are an attractive woman,“ přiznal a Golux měla pocit, jako by se jí v žaludku usadili motýli. „And I don’t want to threaten the relationship I have with my wife,“ ujistil ji. „But – we can still be friends, can’t we?“
„It won’t end well,“ kousla se do rtu. „You know that just as well as I do.“
Jason si povzdechl a nepatrně pokýval hlavou.
„We’ll make a deal,“ řekl nakonec. „No sex, no cheating, ok?“
Golux pomalu váhavě přikývla.
„And perhaps you could finally tell me your name,“ usmál se, když se do něj zavěsila.
„Golux will have to make do,“ ušklíbla se uličnicky.
„You’re unbelievable,“ zasmál se.

Golux se rozhlédla po hotelovém pokoji. Tehdy si neměla moc času prohlížet, kde se vlastně probudila. Vypadla odtamtud jako namydlený blesk. Dnes to bylo jiné.
Pokoj byl k jejímu překvapení docela obyčejný. Na neustlané posteli ležel otevřený kufr. Jason se rozpačitě usmál a strčil ho pod postel.
„You aren’t exactly suffering from tidiness, are you?“ zasmála se.
„There was no time for that,“ pokrčil rameny. „I’ll have a shower, if it’s all right with you,“ mávl rukou ke dveřím koupelny.
„Oh, absolutely,“ přikývla.
Když za sebou zavřel dveře koupelny, zula si boty a usadila se do jediného křesla, které tu bylo. Cítila se zvláštně. Jason ji zřejmě skutečně bral jen jako kamarádku. Možná se tak choval ke všem ženám – i k těm s nimiž se nevyspal. Musela se ušklíbnout. Kdyby jí někdo řekl, že svého manžela podvede s hercem z dětského filmu, a pak s ním bude kamarádit, smála by se ještě měsíc. Byla ale rozhodnutá pracovat s ním jen na tom článku. Budou se držet striktně dohody – žádný sex, žádná nevěra.

„Golux?“
Golux se s trhnutím probudila a zamžourala na Jasona. Měl kolem pasu omotaný ručník a na jeho těle se ještě leskly kapky vody. Vypadal jednoduše božsky.
„Co – co?“ zmateně se rozhlédla.
„You fell asleep,“ řekl.
Golux se v křesle rozlámaně narovnala. Nejraději by si ty večerní šaty sundala, jenže pobíhat tu jen ve spodním prádle, navíc když on neměl prakticky nic na sobě – skončili by v posteli dřív, než by se stačila nadechnout k protestům.
Golux spolkla poznámku o tom, že s ním neměla chodit.
„It occurred to me – would you like to borrow a change of clothes from me?“ nadhodil.
Golux zaváhala, ale to už Jason z kufru vyhrabal šedé triko. Golux ho zamyšleně natáhla. Nebyla si jistá, zda je dost dlouhé.
„Come on, I don’t bite,“ zasmál se a hodil jí šedé triko. „Have a shower, wake up. In the meantime, I’ll find a piece of paper for that elaborate of ours.“

„And add to it that - “
„Hey!“ dloubla ho se smíchem loktem. „Who’s writing it, you or me?!“
Leželi vedle sebe na břiše na posteli a již tři stránky vytržené z nějakého bloku byly hustě popsány, i když v nich bylo dost škrtáno.
Golux se ještě nikdy při psaní článku tak nenasmála.
„I’m merely trying to help,“ bránil se se smíchem.
„If you make me cross, I’ll write that Jason Isaacs is an incorrigible lout who relentlessly picks at me and interferes with my work!“ pohrozila mu se smíchem.
„In that case I insist that it also gets mentioned how the author of the article had spilled her water all over my bed and my favourite T-shirt!“ smál se.
„You!“ Golux ho plácla a pak z náhlého popudu si na něj sedla. Lehla si mu na záda a hlavu si položila na jeho rameno.
„That’s called sexual harassment,“ neodpustil si.
„Shut up and write,“ přistrčila mu propisku a papír.
Propiska zavrzala a Golux se mu snažila nakouknout pod ruku, co tam píše. Když si to přečetla, pokusila se mu propisku vzít.
„Such shameless lies! Give it here!“ smála se.
Váleli s po posteli, přetahovali o papíry a propisku a smáli se. Nakonec ale Golux skončila pod ním. Chytil jí za zápěstí a ruce jí přitiskl podél hlavy.
„Surrender, if you wish to stay alive!“
Golux se jen smála.
„Ticklish?“ zeptal se s potutelným úsměvem.
„Jóóóó!“ zaječela Golux jako by ji už začal lechtat a začala sebou házet.
Jason ji přimáčkl k posteli. Jak se zmítala, vyhrnulo se jí tričko víc, než bylo vhodné, a tak když se k sobě v jednu chvíli přitiskli, ucítila jeho vzrušení. Z jakéhosi zlomyslného nápadu začala bojovat se zcela jiným úmyslem. Postupně ho cítila stále intenzivněji, i dech mu ztěžkl, a ani jí se najednou nedýchalo lehce.
Jejich pohledy se setkaly a po zdánlivě nekonečné chvíli ji Jason pustil a odtáhl se.
Golux najednou nevěděla, co s rukama, a tak si přitáhla papíry a chopila se propisky. Nebyla schopná ale napsat ani souvislou větu. Nakonec to nevydržela a podívala se na něj. Ležel na břiše, opíral se o lokty a díval se před sebe.
„It was a bad idea,“ zašeptala smutně a odložila propisku.
„No, no – it’s – it’s fine,“ pokusil se o neúspěšně působit dojmem, že je nad věcí.
„I’d better go,“ zvedla se z postele.
„No, don‘t,“ požádal. „We’re – we’re in full control, aren’t we?“
„I don’t know about YOU, but I certainly AM NOT in control,“ odsekla.
„Don’t worry, I’m PERFECTLY in control, and now if you’ll ecuse me...,“ ucedil poněkud podrážděně a zvedl se z postele.
Když ji míjel, bylo až příliš patrné, že pod kontrolou nic nemá a jeden nemusel být génius, aby mu bylo jasné, že to právě hodlá jít pod kontrolu zase dostat. Golux už jen z té myšlenky bylo horko a stehna se jí bezděčně přitiskla k sobě.
Když za ním zapadly dveře koupelny, měla jedinečnou možnost odejít. Možná že i doufal, že odejde a zachrání je od další chyby. Problém byl v tom, že chtěla udělat přesně pravý opak.
V koupelně začala téct voda.
Golux se posadila na okraj zválené postele – Jasonovy zválené postele. Přejela prsty po prostěradle. Představovala si ho, jak tu spí. Určitě spává nahý – muž jako on prostě musí spát nahý. Sevřela prostěradlo v pěsti a zavřela oči. V duchu ho viděla ležícího na břiše, neklidného, spánek nepřichází, představovala si, jak se tře o postel, jeho dech těžkne a občas se zadrhne. Rukou zajede pod své tělo a dotkne se sám sebe nejdřív zlehka, váhavě...
Golux se ostře nadechla a přejela si mezi nohama přes zvlhlé kalhotky. Teď je ve sprše- vzrušený, podrážděný, potřebuje se udělat. Pustí teplou vodu, svlékne se a vleze pod ni. Voda dopadá na jeho tělo, stéká po jeho pevném těle a jeho penisu – tvrdém, vzrušeném, toužícím po dotycích. Zkoušela si představit jaký je. Nevěděla to, jejich milování bylo divoké, rychlé, nedočkavé. Nebyl čas si Jasona příliš prohlížet.
„Sakra!“ zaklela.
Určitě stojí ve sprše. Je mírně rozkročený, oči zavřené, hlavu skloněnou, levou rukou s opírá o stěnu a jeho pravé ruka přejíždí po jeho údu – potřebuje se udělat, potřebuje to stejně jako ona, takže hned tak nepřijde.
Stáhla si kalhotky a uvelebila se na posteli s prostopášně roztaženýma nohama. Rukama si začala přejíždět po těle, hladila si ramena a prsa, zatímco si představovala, že je to Jasonova ruka, která ji laská. Pravou rukou si sjela mezi nohy a dotkla se poštěváčku. Tiše zasténala a kousla se do rtu, když ucítila, jak je vlhká. Pomalu si zastrčila jeden prst do vagíny, pak druhý a třetí. Zavřela oči a pomalu zasouvala prsty dovnitř a levou rukou se hladila ve slabinách. Zasouvala a vytahovala mokré prsty a přitom si koncem dlaně dráždila poštěváček. Unikl jí přidušený sten. Na chvilku přestala a zaposlouchala se. Byla stále ještě slyšet sprcha. A i kdyby teď přišel, bylo by jí to jedno. Naopak, přála si to. Znovu zavřela oči a znovu si začala zasouvat prsty do vagíny, ve stále rychlejším tempu. Představovala si, jak vychází z koupelny, jak se na ni překvapeně dívá, jak se znovu vzruší, přijde k ní a zasune do ní svůj nádherný nástroj. Prohnula se v zádech a ztěžka dýchala. Rozkoš se stupňovala, až už cítila, že to déle nevydrží. Přetočila se na břicho a zasunula si mezi nohy polštář. Stačilo pár pohybů a slast pronikla celým jejím tělem. Přitiskla obličej do polštáře, aby nebylo slyšet její sténání.
„Jasone,“ vydechla v poslední křeči orgasmu.
Srdce jí zběsile bušilo a nohy měla jako z rosolu, když se oblékala.
Hlavou jí běželo jediné – musí pryč. Pryč a už se nikdy, nikdy nevrátit. Vášeň, která mezi nimi vzplála nezvaná a nečekaná, byla zhoubná jako lesní požár.
Popadla kabelku a lodičky a se sevřeným srdcem a slzami na krajíčku vyběhla z pokoje ven.
Právě včas.
V koupelně přestala téct voda.
A popsané papíry zůstaly ležet na jeho posteli.

Who can say why your heart sights,
As your live flies, only time?
And who can say why your heart cries
when your love lies, only time?

Who can say when the roads meet,
That love might be ,in your heart?
and who can say when the day sleeps,
and the night keeps all your heart?
Night keeps all your heart.....

´Who can say if your love groves. As your heart chose, only time? And who can say where the road goes. Where the day flows, only time?´
„Ty brečíš?“
Golux se s trhnutím probrala ze zasnění a utřela si slzy.
„Who knows? Only time. Who knows? Only time,“ dozpívala zpěvačka v rádiu.
„Co je ti?“ zadíval se na ni její manžel starostlivě.
„Nic, nic to je – ta písnička,“ smutně se pousmála Golux.
„Podívej, já vím, že tě to vzalo, ten vyhazov, ale ber to z té lepší stránky – celé roky jsme nebyli na pořádné dovolené,“ objal ji kolem ramen. „A taková krásná a báječná žena si brzy najde lepší práci.“
Golux se vděčně usmála, ale stín smutku z jejích očí nezmizel. Věděla, že na Jasona nikdy nepřestane myslet. Někde uvnitř cítila, že k němu patří. A nepochybovala, že on to cítí stejně. Bylo to víc než jen obyčejná přitažlivost. Tohle byla chemie, sama Příroda, něco mnohem silnějšího než kdy poznala. Jenže naneštěstí se potkali příliš pozdě.
„Určitě,“ ujistila ho se špatně hraným nadšením.

Who can say where the road goes

Golux pohladila jemné hedvábí bělostného šátku. Obchůdek byl plný nejrůznějších věcí, na něž se dají nachytat turisté. Procházela mezi regály v takovém zvláštním melancholickém zasnění.
„And would you please sign a few things we’ve brought with us?“
„Sure.“
Golux polkla a postavila se na špičky, aby viděla přes regál. Hlouček dívčin obklopoval nějakého muže.
Golux se spustila a opřela se o regál. Nikdy nevěřila v osud nebo Boha, ale tohle už začínalo být příliš.
„Did you enjoy portraying Colonel Tavington in 'The Patriot'?“
„Yeah, that was what I was getting paid for, because a really good bad guy is always having a good time. So I made sure to have a riot on set.“
„Musíš být tak krutý?“ zvedla oči a postěžovala si tomu někomu nahoře.
Všechno bylo tak jednoduché. Klidně mohla z obchodu odejít. Nevěděl, že je tady.
Ano, odejde. Nebude se přece prodírat k němu přes nějaké náctileté husičky. Má svoji hrdost.
Jenže „náctileté husičky“ se rozloučily a odešly.
Golux se nehýbala. Strašně za ním chtěla jít, zjistit, co tu sakra dělá. A pak ho políbit a nejlépe z něj servat šaty a tady a teď...
Jenže to nebylo rozumné. Moudrá žena a manželka by odešla.
Celý život byla ta moudřejší.
Někdy se s tím přestat muselo.
„If I say pretty please, will you sign my bra“ zeptala se a vyšla zpoza polic.
„Golux?!“ jeho obrovský úžas rázem přešel v nadšení. „I can’t believe it! What are you doing in here?! A work trip? Chasing after scandalous shots?“
Golux se usmála.
„No, not this time. I’m on holiday.“
„Me too,“ přikývl. „Oh – you have to come tonight. Emma’s brother is a chef – his cooking is incomparable.“
Golux se nepatrně usmívala nad tím jeho čirým nadšením a radostí. O to víc jí mrzelo, že musí odmítnout.
„Thanks but I can‘t.“
„Why?“ zarazil se. „You’re already engaged?“
„No, but I’m here with my husband and - “
„Bring him with you,“ skočil jí do řeči.
„Are you insane?!“ zděsila se.
„No, I mean it. Bring him with you.“
Golux nemohla uvěřit vlastním očím.
„You mean your children, my children, your wife, my husband – don’t you think it’s a tiny bit mad? One big happy family,“ utrousila podrážděně. Nijak zvlášť nestála o to seznámit se s jeho manželkou.
„You have your children here?“ zajímal se, jako by jí vůbec neposlouchal.
„Yes, but I - “
„Excellent, so will you all come? Please, I’d like you to meet Emma and Lily - please.“
Když se zadívala do těch jeho modrých očí, zjistila, že přikyvuje. Ale copak mohla odmítnout?

Who can say when the roads meet,
That love might be ,in your heart?
and who can say when the day sleeps,
and the night keeps all your heart?
Night keeps all your heart.....

Golux si hověla v lehátku a upíjela lahodný koktejl. Slunce zapadalo do moře a do padajícího šera řezavě svítily uhlíky pod grilem a vonělo pečené maso. Zjevně byla jediná, kdo si uvědomoval pokřivenost a absurdnost celé situace.
Jason se věnoval dětem – svému i jejím. Svlečený do půli těla na všech čtyřech pomáhal dětem vyhrabat kolem písku z hradu hluboký příkop. V posledních paprscích slunce se mu na opálených ramenech třpytila drobná zrníčka písku.
Její manžel živě debatoval o vaření s bratrem ženy, s jejímž manželem skončila v posteli.
Jasonova manželka nebyla nijak zvlášť krásná, ale milá, snad trošku zakřiknutá. Vedle energií a elánem sršícího Jasona působila plaše a křehce.
Golux pozorovala Jasona, třebaže se tvářila jako matka dohlížející na své děti.
Předvádí se, uvědomila si a jako v potvrzení jejího přesvědčení se Jason podíval jejich směrem a usmál se. A Golux věděla, že tenhle úsměv patřil Emmě, a bodlo ji někde za hrudní kostí.
„He isn’t always like this,“ pousmála se Emma, jako by chtěla chování svého manžela omluvit, jako by to bylo potřeba.
„He’s an actor,“ poznamenala Golux..
„Yes, and he loves it. He always has.“
Golux se na Emmu zadívala. Nějak na ni nedokázala doopravdy žárlit. V té ženě byla jakási smířlivost s tím, koho si vzala. Nejspíš by mu odpustila i tu nevěru. On byl živel a ona klidnou pevnou skálou, ke které se on vždycky, když se na jevišti vyřádil, pokorně vracel.
Golux si trpce uvědomila, že jim to spolu sluší. A Jason se nijak nerozpakoval dávat najevo, jak moc svou ženu miluje – žertovná plácnutí, letmé polibky, objetí, doteky - v těhlech chvílích Golux potlačovala chuť vyškrábat mu oči.
„How long are you married?“ zeptala se Golux zamyšleně.
„We aren‘t,“ odvětila Emma klidně.
Golux se zarazila.
„But - “
„Yes, we call each other husband and wife Jason claims it sounds a bit weird to call me a girlfriend when we have a child.“
„I see,“ Golux se zadívala na Jasona. Přišlo jí zvláštní, že jí to neřekl. Klidně ji nechal věřit, že je ženatý. Co všechno jí ještě neřekl?
Její pohled sklouzl k dětem a uvědomila si, že vlastně nezáleží na tom, jestli je ženatý nebo ne.
Nikdy by svou rodinu neopustil.

And who can say why your heart cries
when your love lies, only time?

Na grilu dohasínaly poslední žhavé uhlík. Golux se schoulila v lehátku víc do klubíčka, aby jí bylo tepleji. Od vody začínala jít zima a cikády neúnavně cvrlikaly.
Manžel s dětmi odešli už dobře před hodinou, ale ona se nemohla přinutit odejít. Vymyslela si, že se svého kamaráda chce zeptat na práci – že jí od těch lží pusa nebolela.
Že jeho od všech těch dnešních lží pusa nebolela.
Jak se jen dokázal takhle přetvařovat?
Pěkný kamarád.
Povzdechla si.
Někdo jí kolem ramen položil deku. Zvedla oči a Jason se na ni usmál. Přitáhla si látku k tělu, ale její tvář zůstávala smutně zamyšlená.
Jason se posadil naproti ní do písku, na rtech mu pohrával mírný úsměv a v očích se mu odráželo světlo ohně, který hořel někde za jejich zády, a u něhož seděli jeho přátelé a jeho rodina.
„Something troubles you,“ prolomil ticho Jason.
„You,“ odpověděla bez zaváhání.
„Oh, well, I apologize, then,“ pousmál se.
Tentokrát se pousmála i Golux.
„And my job,“ dodala tiše.
„Difficult?“
„That depends,“ ušklíbla se. „They fired me,“ pokrčila rameny.
„I’m sorry,“ skutečně vypadal, že ho mrzí. Aby taky ne, vždyť to přece byla jeho vina.
„It was because of that article, right? You forgot to - “ zarazil se a nechal větu nedokončenou. Za celou to dobu se ani jeden z nich nezmínil o tom, co se stalo posledně.
Dlouho tam seděli a mlčky poslouchali koncert cikád.
Golux se choulila po dekou a občas si povzdechla. Možná že Jason chtěl, aby poznala jeho rodinu, aby mezi nimi ochladla ta vzájemná touha. Zároveň si ale uvědomovala, že neuspěl. Jen ji ranil. Styděla se za to, ale často přemýšlela o tom, že by se rozvedla. Děti už byly velké. Stačilo by jedno jeho slovo. Nebyla na to pyšná, ale bylo to tak.
„Perhaps I could help you,“ prolomil ticho, rukama zamyšleně prosíval písek.
„How?“ otázala se bez valného zájmu.
„Offer you employment?“ nadhodil.
„Employment?“ opakovala mdle.
„In two weeks I leave for Rhode Island. You should see my desk – well, you couln’t ’cos it’s hidden beneath an avalanche of letters. Come with me – as my assistant,“ nabídl jí.
Golux se zamračila.
„I’m serious.“
Něco jí říkalo, že by mu měla být vděčná, ale za celý den se v ní hromadila jakási hořkost.
„Keep your money,“ řekla ostře. „I don’t need it.“
„Wait – I’d hate you to misunderstand me -“
„No, I think I understand perfectly well,“ přerušila ho kousavě. Dokázala snést jeho odmítnutí. Smířila se s tím, že kvůli němu, ano kvůli němu, přišla o práci. Ale nenáviděla jeho soucit, který jí dával najevo. Nestálo o jeho milodary. Chtěla, aby ji miloval, ne litoval.
„But I don’t make any debts, you know.“
„Who’s talking about debts? It’s a proper job, with a contract and all. I only wish to help you. You don’t have to so sharp about it.,“ opáčil otráveně a otřel si ruce od písku do kalhot.
„I apologize, I suppose I’m being ungrateful, not appreciating what you’re doing for me. This wonderful day, with your wonderful wife and your wonderful child, who have no idea what a wonderful liar you are.“ Golux se na něj ošklivě usmála. Chtěla mu ublížit a tak zaútočila tam, kde věděla, že je zranitelný – jeho rodina. „And then the wonderful job offer. I truly appreciate your help. You’re an amazingly moral and honest person.“
„Golux - “
„You’re a true friend, really,“ nenechala ho mluvit. Vstala z křesla a hodila mu deku. Jen její pohyby vyjadřovaly potlačovaný vztek, její tón byl jedovatě hedvábný a sladký.
Jason vstal, oprášil si kalhoty a začal deku skládat, aby měl důvod nedívat se jí do očí.
„Your family must be proud to have you.“
„Stop - please,“ zašeptal a podíval se na ni.
„Oh, why the false modesty. It was me who was being unfair. You’re merely trying to help me. Selflessly and without insidious intentions.“
I v padajícím soumraku si všimla, jak se začervenal. Věřila, že to skutečně nabídl, aby jí pomohl, ale ruměnec prozradil, že někde v hloubi duše ho napadly i jiné důvody, byť by to sotva přiznal.
„Emma’s really amazing,“ rozrývala Golux tu otevřenou ránu s jakýmsi sadistickým zadostiučiněním. „She loves you so much. She’s so dedicated to - “
„Stop it,“ hlesl.
Na chvíli zavládlo ticho a Golux se pásla na pocitu viny, který se mu odrážel v tváři.
„Hypocrite,“ zašeptala. „I hate you. Hate you.“
A s tím ho nechala stát na pláži. Napůl doufala, že se za ní rozběhne, chytí jí za ruku a otočí ji k sobě a řekne, aby neblbla. A ona bude chvíli dělat uraženou, a on si ji pak usmíří polibkem a ona milostivě svolí, že s ním pojede.
Neudělal to.
Tak ho proklela.
Zbabělce.

Who can say where the road goes,
Where the day flows,

Only time?

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský