Fantasmagorium

Autor: D.J.Orlovský
Hlavní postavy: Jason Isaacs/ Annie
Shrnutí: Kam čert nemůže, vždycky nastrčí ženu. A proto čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Poznámka: Dopsáno v září 2008

Čiň čertu dobře...

Přitáhl si ji a jejich rty se setkaly v zprvu váhavém polibku – váhavém z její strany. Nechala ho převzít iniciativu. Bylo to pak snazší, jen se s ním svést.
On tedy přerušil polibek a jí nezbylo než pokračovat.
Olízla si náhle suché rty, a aby se mu nemusela dívat do očí, začala ho líbat na krk, zatímco její třesoucí se ruce ho zbavily saka, poslepu rozvázaly kravatu a pustily se do knoflíčků košile.
Jeho ruce mapovaly křivky jejího těla a pomaloučku vyhrnovaly její šaty výš a výš.
Když se její ruce dotkly jeho nahé hrudi, skoro se ani neodvažovala dýchat.
Sevřel její zadek a s rozhodností, jež jí chyběla, ji přitáhl k sobě. Trošku zavrávorala, a aby udržela rovnováhu, posunula jednu nohu dopředu, čímž se její noha dostala mezi jeho. Opřela se mu rukama o hrudník a zrudla jako rak, když ucítila na stehně něco tvrdého. Myšlenky se jí rázem rozutekly všemi směry. Zůstala jen zkoprněle stát, neschopná pohybu nebo jediného slova.
„Dost. Dost!“ zamával režisér podrážděně rukou. „To je něco příšerného. Vy hrajete každý něco úplně jiného a výsledek je prostě děsný. Annie, zlato, ty se s ním chceš vyspat, jsi na dně, dlouho ve stresu, a on tě podržel, když jsi ho potřebovala, a ty ho teď chceš, ty ho teď potřebuješ. On tě přitahuje a ten sex má být pro uklidnění nervů, něco jste spolu prožili a to vás svedlo dohromady. Tak se sakra nemůžeš tvářit, jako bys byla nejraději někde úplně jinde!“
Annie sklopila oči a popotáhla si šaty dolů, protože se náhle cítila nepříjemně obnažená. Problém nebyl v tom, že by ji její kolega odpuzoval – panebože to vůbec ne! Potíž byla právě opačná. Byl to hrozně sexy chlap, a jí se podlamovala kolena už jen z toho, jak se usmál. A když se jí dotkl, když jí políbil, třebaže to nebylo doopravdy, všechno se v ní kroutilo a kalhotky měla úplně promáčené. Jak měla předstírat, že ho chce jen jako, když ze všeho nejvíc toužila, aby si to spolu rozdali doopravdy. A strašně se bála, že to zjistí. A styděla se. Když tuhle roli brala, nějak se zapomněli zmínit, že v tom hraje on, a že její a jeho postava mají spolu postelovou scénu – dost odvážnou postelovou scénu. Byla si jistá, že všechny ženy na svět by s ní s chutí měnily. Kdysi by si taky myslela, že to musí být nádhera hrát s ním milostnou scénu. Moct ho mít aspoň jako. Po pravdě řečeno, hrát postelovou scénu s Jasonem Isaacsem bylo peklo, a ona si skutečně přála být někde jinde, někde hodně daleko. A nechápala a zároveň obdivovala, jak on je zcela nad věcí. Ten jeho klidný, poněkud bezstarostný a neuvěřitelně profesionální přístup jí ničil. Pro něj to byla zjevně jen práce a nijak se netajil tím, že si to užívá. A k tomu všemu se mu dneska ještě postaví.
Annie by se nejraději zahrabala tři metry do země. Byla rudá a žasla, že se pan Isaacs chová, jako by se vlastně vůbec nic nestalo, třebaže musel vědět, že ona ví. No, aspoň mlčel a nijak to nekomentoval – nic z toho. Byla mu za to vděčná.
„A ty, Jasone,“ obrátil se režisér k Isaacsovi káravě. „nesnaž se jí to ulehčit, pomoct jí, protože pak stojí za draka i tvůj výkon a to už se na to můžeme všichni klidně vysrat, že.“
Annie neměla daleko k slzám. A děkovala panu Isaacsovi, že ani tohle nijak nekomentoval. Jen tam tak stál, zcela nad věcí, připravený to klidně sjet znovu a mlčel.
Ale ona nemohla. Ne, když věděla, že…že mu stojí.
„Tak jo,“ povzdechl si režisér, když viděl, její zničený výraz. „Necháme toho,“ podíval se na hodinky. „ Ale zítra chci tu scénu už konečně natočit. Rozumíme si?“
Annie horlivě přikývla, ale v duchu zaskučela. Třeba ji do zítřka přejede nouzově přistávající Boeing 747.

Annie nemohla spát, a tak se oblékla a bezcílně se potulovala po městě. Byla brzo a obchody teprve otvíraly. Došla až k místnímu krámku s potravinami a kručení žaludku jí připomnělo, že by neuškodila nějaká ta snídaně. Naneštěstí si nevzala peněženku.
A aby toho nebylo málo, z obchodu vyšel ten poslední, koho teď chtěla potkat – Jason Isaacs. V jedné ruce nesl papírový sáček, z něhož něco ukrutně vonělo, v druhé držel dvě jablka. Doufala, že si jí nebude všímat a půjde si po svém, jenže on přešel ulici a zamířil přímo k ní.
„Ahoj,“ usmál se na ni.
„Dobrý den,“ hlesla. Pořád si nějak nemohla zvyknout tykat mu. Obzvláště když se pořád styděla za ten včerejší večer.
„Myslím, že jsem ti už několikrát říkal, že mi máš tykat, že jo,“ usmál se na ni.
Rozpačitě přikývla.
„Když mi vykáš, připadám si hrozně staře,“ zašklebil se. „Chceš,“ nabídl jí jablko.
„Ne, ne, děkuji,“ zamumlala a cítila, že se už zase červená – proč se pořád musela červenat.
Pokrčil rameny, opucoval si jablko o tričko a s chutí se do něj zakousl.
„Nech to plavat,“ řekl po chvíli ticha, v němž vedle sebe kráčeli po ulici.
„Co?“ trhla hlavou a vzhlédla.
„Ten včerejšek – vykašli se na to. Každý má někdy blbý den.“
„Jenže já – “ zaváhala. Nechtěla přiznat, že to nedokáže zahrát, protože nedokáže jen předstírat, že s ním spí, když ho chtěla doopravdy. A on to určitě pozná. „Myslím, že to prostě nedokážu zahrát,“ přiznala opatrně.
„No, musíš prostě na chvíli nemyslet na to, že máš hrát se starým dědkem a vžít se do té postavy,“ mrkl na ni pobaveně.
„Nejste – nejsi tak starý,“ namítla.
„Díky,“ usmál se. „Lichotíš mi.“
„Vůbec ne,“ ohradila se.
Zakručení v břiše jí připomnělo, že by neuškodila nějaká snídaně.
Zadíval se na ni.
„Máš ráda koblihy?“ zeptal se. „Ještě jsou teplé,“ pozvedl sáček.
„Ne, ne, díky,“ odmítla rozpačitě.
„Ale no tak, dáš si koblihu, kafe a svět bude zase o něco veselejší,“ usmál se.

Jako všichni herci i Jason měl pronajatý malý byt. Bydlet po celou dobu v hotelu by bylo nesnesitelné.
„Je tu trochu nepořádek,“ usmál se omluvně.
Uklízečka se stavila vždycky jednou týdně umýt podlahu, utřít prach a takové ty věci, a pak každý druhé den přicházela převléknout postel, vyměnit ručníky, umýt nádobí a tak. Annie si na něco takového pořád nemohla zvyknout. Dnes ale zrovna nebyl uklízecí den. Ale čekala to horší. Na stole stál mezi změtí kabelů otevřený notebook, vedle něj hrnek od kafe, prázdný obal od sušenek a hromada časopisů o počítačích. Přes židli byl přehozený ručník a postel neustlaná.
„Útulné,“ pousmála se a málem se přerazila o jeho tenisky.
Rozpačitě se usmál a odkopl je pod postel. Časopisy odhodil na křeslo a všechny kabely, které nebyly zrovna připojené k notebooku shrnul na židli, čímž udělal na stole dost místa, aby bylo kam položit sáček s koblihami.
„Jaký chceš to kafe?“ zeptal se, když šel do maličké kuchňky pro čistý hrnek.
Annie si všimla, že on si hodlal kafe udělat do toho špinavého. Raději to nekomentovala – chlap.
„No,“ ošila se. „Já vlastně kafe nepiju.“
„Tak co čaj? Ovocný?“
„To by šlo,“ souhlasila. Pořád tak nějak rozpačitě postávala v pokoji a cítila se nepohodlně.
„Sedni si, ne,“ přisunul jí židli a stáhl z opěradla ručník, který si přehodil kolem krku.
Annie se pomalu posadila.
„Dej si koblihu,“ posul sáček k ní a šel slít horkou vodu.
Vrátil se dvěma hrnky. Jeden jí podal a sám se posadil na postel. Jeho modré oči se na ní zkoumavě zadívaly. Uhnula pohledem do svého hrnku.
„Nebo čokádu, hm? Velkou, čokoládovou.“
Annie proti její vůli cukly koutky. V přítomnosti Jasona se těžko zachovávala vážná tvář.
„To ti pořád leží v hlavě ten včerejšek nebo je to něco nového?“ zeptal se.
Annie cítila, jak rudne. Proč to nemohl nechat být? Proč se musel starat?
„Pořád,“ hlesla.
„Nech to plavat,“ mávl rukou. „Fakt, nemá smysl se tím trápit.“
Jemu se to snadno říkalo.
„Já to prostě nezahraju,“ povzdechla si. „Nedokážu to.“
„Nesmysl,“ zavrtěl hlavou. „Nesmíš nad tím tolik přemýšlet. Je to scéna jako každá jiná. Vžij se do role a zapomeň na ty lidi okolo.“
Annie mlčela a pohrávala si s hrnkem.
„Když to nejde,“ povzdechla si nakonec. „Já - “ zvedla oči, „Copak tobě to není ani torchu blbé – chci říct – vůbec se neznáme a máme – a já – a ty - “ koktala.
„Se stydíš,“ dořekl za ní s úsměvem.
I když to nebyla tak docela pravda, přikývla.
„Chceš si to vyzkoušet na nečisto?“
Annie zamrkala.
„Pro – prosím?“
„Tu scénu,“ odložil hrnek na stůl a z hromady časopisů vylovil trošku pomuchlaný scénář. „Když jsi ze mě nervózní,“ hodíl jí scénář do klína.
Annie na něj zírala.
„Jako – jako tady?“
Přikývl.
„To nemyslíš vážně,“ vydechla. „Bude to – bude to no – “
„Přesně podle scénáře.“
Annie polkla. Cítila, jak se jí potí ruce, a srdce jí tluče jako o závod.
Došel k ní, vypáčil jí z rukou hrnek a odložil ho. Pak ji vytáhl do stoje.
„Jsi unavená, psychicky unavená. Byl to dlouhý a náročný den. Spousta stresu, nespravedlnosti a špíny,“ začal tiše.
Annie byla celá křečovitá a nechtěla mu dovolit, aby si ji k sobě přitáhl.
„Je to jako když ti někdo ublíží a ty se chceš schovat pod deku,“ šeptal.
„S plyšovým medvídkem,“ hlesla.
„Přesně tak,“ pousmál se. „Až na to, že na plyšového medvídka jsi už trochu velká. Jsou ale jiné věci, které fungují obdobně.“
Pomalu ho nechala, aby si ji přitáhl do náručí.
„Já nekoušu.“
Kdybys tak věděl, pomyslela si a opřela si hlavu o jeho hruď. Cítila se jako vyždímaný hadr. A on tak hezky voněl.
„Ne,“ opřela se o něj rukama a vymanila se z jeho obětí. „To nejde.“
„Je to jen scéna,“ namítl. „Nechystám se tě připravit o ctnost,“ cukly mu koutky.
Annie se kousla do rtu. Jestli tu scénu zase pokazí, mohlo by se stát, že jí režisér vymění. Jenže ona tu roli potřebovala.
„To bych si ani nedovolila tvrdit, ale – ne tady. Pojďme do studia.“

Scéna hotelového pokoje tu byla připravená. Jen bez osvětlovačů a zvukařů a celého štábu tu byl zvláštní klid a ticho. A šero.
Annie byla ale pořád nevózní. Dalo by se říct, že víc než při natáčení. Vždyť byli sami a měli si zkoušet milostnou scénu. Scénu, při níž se vyžadovalo, aby se oba svlékli.
A byl to jeho nápad.
Annie polkla. Takové věci se nestávají, ne jí. Ale Jason tam stál a čekal. Scénu totiž začínala ona tím, že ho měla políbit.
Pomaloučku k němu přistoupila. K čertu s morálkou. Člověk by neměl zahazovat příležitosti ani když mu je naservírují na stříbrném podnose.
Políbila ho. Zprvu váhavě, nejistě, ale když její polibek opětoval, poddala se tomu a začala ho líbat doopravdy. A on jí odpovídal.
Zalila ji vlna horka. Přejela mu rukama po pažích a vklouzla pod tričko. Možná byl dobře o dvacet let starší, ale pořád to byl nádherný chlap.
Vyhrnula mu triko a on poslušně zvedl ruce a nechal si ho sundat. Pak stáhl tričko jí.
Přitiskla se k němu a vsunula nohu mezi jeho stehna. Chtěl ji. Oh, bohové, chtěl ji, cítila to.
Sundal jí podprsenku a nechal se dostrkat k posteli, na kterou zapleteni do sebe klesli – jak ve filmu.
Chtěl ji. Chtěl! Annie se z toho div nezatočila hlava. Rozepla mu nedočkavě pásek u kalhot, jenže on ji nečekaně zarazil. Stáhl ji pod sebe a jak v tom scénáři jí začal líbat – na krk, na prsa, jeho rty byly tak horké, když klouzaly přes její břicho. Nadvezdla boky. Proč to tak protahoval, proč ji tak mučil.
Konečně jí sundal boty a stáhl džíny.
„Jasone,“ vydechla a natáhla se k němu nedočkavě.
„Tohle není ve scénáři,“ poznamenal.
Annie se usmála. Takže si chtěl hrát, nu proč ne.
„To, jak ti mám svléknout zbytek, taky ne,“ uculila se a znovu se k němu natáhla.
Jason uhnul.
„Každý sám,“ řekl.
Annie si olízla rty. Ten chlap byl ďábel. Ale jestli jí chtěl předvádět striptýz, jestli si chtěl hrát. Začala se pomalu, co nejdráždivěji svlékat. Neušlo jí, jak polknul. A to, jak sklopil oči – byl tak sladký. Stáhla si kalhotky a rozevřela stehna, aby měl dobrý výhled. Když se odvrátil, aby se svlékl, trochu ji to zklamalo. Ta hra na stydlivku jí už začala vadit. Počkala než se svléknul do spodního prádla, pak vstala a přitiskla se k němu zezadu.
„Víš, ani ve snu mě nenapadlo, že by se to mohlo stát,“ zapředla a přejela mu rukama po břiše.
„Stát co?“ zeptal se Jason. Skoro by mu věřila, že neví, o čem mluví. Byl fakt dobrý herec.
„No ty a já, tady – chci tě,“ vydechla a pohladila přes látku boxerek jeho tvrdý penis.
Jason sebou trhl.
„Annie, já – “
Políbila ho na krk a začala mu stahovat boxerky.
„Proto jsem nedokázala tu scénu natočit, víš,“ šeptala mu do ucha. „Tolik jsem tě chtěla. Ne jen jako, chtěla jsem tě doopravdy. Vždycky jsem byla tak mokrá a roztoužená. Ale teď vím, že ty to chceš taky.“
„Počkej,“ vydechl a odstrčil její ruce od svého spodního prádla.
„Co je?“ zeptala se překvapeně.
„Myslím, že je nejvyšší čas jít,“ opáčil odměřeně a vymanil se z jejího sevření. Porovnal si napůl stažené boxerky a otočil se k ní čelem.
Stála před ním nahá, bradavky měla zvtrdlé vzrušením, a ve tváři zmatený výraz.
„Jít? Jít kam?“ nechápala.
„Co se mě týče, hodně daleko od tebe,“ utrousil.
„To myslíš jako jak?“ zamračila se.
„Přišli jsme sem zkoušet scénu,“ připomněl jí. „A ty se chováš – jako – jako – “ nenacházel slov.
„Jak – jak to myslíš? Zkoušet scénu?“ zamrkala zaskočeně.
„Tak, jak to říkám.“
„Chceš – chceš mi snad říct, že mě – že mě nechceš?“ zeptala se skoro plačtivě.
„Ne,“ hlesl.
„Ne, ne, to ti nevěřím,“ vydechla. „Proč bys mě sem jinak bral? Proč bys to jinak navrhoval?“
„Protože ti ta scéna nešla,“ odpověděl bezelstně. „Chtěl jsem ti pomoct.“
„Ale ty mě chceš!“ trvala na svém.
„Ne, nechci,“ zavrtěl hlavou.
„Aha, takže mi chceš tvrdit, že ti nestojí?“ vyjela na něj.
„To nechci,“ zamumlal. Jen blázen by se pokoušel v tuhle chvíli něco takového popírat, když na sobě měl jen spodní prádlo.
„Tak vidíš,“ pousmála se. „Chceš mě, líbím se ti, že jo?“
„To první ne, to druhé – nepopírám,“ couvl, když k němu udělala krok.
„Ale – ale – já tomu nerozumím,“ fňukla. „Vzrušuju tě, líbím se ti – tak v čem je problém.“
„No, asi v tom, že jsem ženatý,“ odpověděl.
„Nejsi,“ zamračila se. „Nenosíš prstýnek a taky jsem s ptala.“
Jason si povzdechl.
„Podívej se, mám ženu a dítě a miluju je. A neudělám nic, čím bych jim ublížil.“
„Takže to celé byla jen taková hra? Abys mi ublížil?“ zajíkla se.
„Ne u všech všudy!“ ohradil se. „Nehraju s tebou žádnou hru! Chtěl jsem ti pomoct s tou scénou, nic víc!“
„Ale stojí ti! Chcceš mě!“ trvala na svém.
„Mohli bychom do toho přestat plést moje péro?“ ucedil. „Co si sakra o mě myslíš?!“
„Takže – ty mě nechceš?“ špitla zklamaně.
„Ne.“
„I když ti stojí?“
Jason obrátil oči v sloup.
„I přesto. Ono to totiž nemusí nutně znamenat, že chlap ženskou chce. Kruci, jsem jen člověk, a manželku jsem neviděl dobře měsíc,“ řekl podrážděně, začal sbírat svoje věci a oblékat se.
Annie se posadila na kraj postele a po tvářích jí stékaly slzy.
„Promiň,“ zašeptal Jason.
„Jsi stejný hajzl jako všichni,“ vzlykla. „Jen si s ženskou pohráváte.“
„Nikdy jsem neřekl, že se s tebou chci vyspat,“ zamračil se. „Chtěl jsem ti pomoct s tou scénou – nic víc a nic méně,“ do hlasu se mu dostal náznak vzteku. Její nespravedlivé obvinění se ho dotklo. „Kdybych věděl, že si to vyložíš po svém, nikdy bych to neudělal.“
„Mohlo tě to napadnout!“ vyštěkla v slzách.
„Bohužel, já hlupák ti totiž věřil,“ zašeptal.
Annie zabořila tvář do dlaní a rozbrečela se.
Zaslechla jak za sebou prásknul dveřmi.

„No, přiznám se, že jsem to tak trochu očekával,“ pokýval režisér hlavou.
„Je opravdu moc mladá a nezkušená, nezahraje to,“ nenáviděl se za to, ale někdy člověk musí udělat, co je nezbytné, ať už se mu to líbí nebo ne. „Nemá na to.“
„Najdeme nějakou lepší,“ řekl režisér. „Tuhle pošleme ještě dnes – jsi v pořádku?“ režisér se na Jasona zkoumavě zadíval. „Přijdeš mi nějak pobledlý. Neleze na tebe doufám nic.“
„Ne,“ zavrtěl Jason hlavou. „Nic, co by nespravila horká sprcha a pořádný panák.“
„Dobře, to jsem rád. Zítra chci natočit tu autonehodu.“
„Jasně,“ pokýval Jason nepřítomně hlavou.
„Vážně jsi v pořádku? Jestli můžu něco udělat, řekni.“
„No, je tu něco, co bys pro mě mohl udělat,“ pokýval Jason zamyšleně hlavou.
„A to je?“ poádl ho režisér.
„Chtěl bych, aby za mnou přijela žena a dítě o něco dřív,“ požádal Jason.
„No – dobře, ale nečekej, že kvůli tomu budeme měnit harmonogram. Řekni jim hned, že na ně nebudeš mít čas. Obzvláště teď, když v půlce natáčení budeme shánět novou herečku,“ varoval ho režisér.
„To nevadí, to vůbec nevadí.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský