Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ Raymond Doyle br />Shrnutí: Nebylo vám divné, jak se Doyle a posléze Bodie tak zvláště vynoří zpoza stromu ke konci v epizodě ‚Heroes‘ (napsal: James McAteer)? Copak tam asi dělali?
Poznámka: dopsáno leden 2011
beta read bedrníka

Za stromem

„Počkej.“
Doyle se otočil. Bodie se rozkročil u vzrostlého stromu.
„Tak dělej,“ pobídl ho Doyle a podíval se na hodinky.
„No co, přece si nemyslíš, že se objeví zrovna teď,“ uculil se Bodie. Zlatavý proud moči dopadal do trávy u paty stromy nečekaně hlasitě. Znělo to skoro jako Niagarské vodopády.
„Mohli by,“ řekl Doyle.
„Nesmysl,“ potřásl Bodie hlavou a oklepal poslední kapky. „Máme spoustu času,“ pousmál se a nikterak nespěchal s tím, aby se zapnul.
Doyle odvrátil hlavu, protože nebyl zvědavý na to, jak tu Bodie natřásá svoje péro.
„No tak, Rayi,“ zaprosil Bodie a pravou rukou si začal hladit ptáka. „Jednu rychlovku.“
„Zbláznil jsi se?!“ zamračil se Doyle. „Chceš, aby nás nachytali s kalhotama u kotníků? Nebo hůř, chceš aby nás Cowley nachytal?!“
Bodie se uculil a třel si už napůl ztopořeného ptáka, který mu trčel z otevřeného poklopce. Doyle polknul.
„Podle mne máme spoustu času,“ pousmál se Bodie a líně si zpracovával erekci.
„K čertu s tebou, Bodie!“ zaklel Doyle. Sám cítil, jak začíná z toho pohledu tvrdnout. Bodie se musel zbláznit. Mohli je nachytat! Mohli je vidět! Mohli je přitom zastřelit! Několika dlouhými kroky došel k Bodiemu a hrubě ho postrčil ke stromu.
Bodie si rozepnul pásek a stáhl si kalhoty ke kolenům. Sotva se stačil rozkročit tak, aby dobře držel rovnováhu, a Doylův tvrdý ocas se mu už cpal mezi půlky.
„Sakra,“ vydechl Doyle.
Bodie se snažil uvolnit, jak nejvíc to šlo, ale i tak to trochu pálilo. Jakmile ale Doyle překonal prvotní odpor a vtlačil do něj špičku, zbytek zajel dovnitř jako po másle. Bodie zasténal, jak ho Doyleův pták naplnil a roztáhl.
Doyle ho šukal krátkými rychlými přírazy a adrenalin z toho, že je může někdo vidět, nebo nachytat, jen zvyšoval jeho rozkoš.
Bodie zatínal prsty do kůry stromu, kousal se do sposního rtu a těžce oddechoval, zatímco Doyle pevně svíral jeho zadek, roztahoval mu půlky od sebe a s hekáním přirážel. Kovová přezka něčího pásku hlasitě cinkala. Bodie přenesl váhu na jednu ruku, aby mohl druhou sevřít svoje tvrdé péro. Zdálo se to nekonečné. Byl by se začal bát, že by skutečně mohli ti chlapi přijít, nebo by je mohl začít Cowley shánět. Tedy pokud by měl čas myslet na něco jiného, než na Doyleovo péro projíždějící jeho zadek, až se mu třásly nohy.
Doyle ještě zrychlil a se zasténáním se udělal. Bodie ho následoval jen o chvíli později.
„Zatraceně,“ vydechl Doyle. Našel kapesník a otřel si zvadlého ptáka.
Bodie se culil, když si natahoval kalhoty, zatímco Doyle pokračoval dál směrem k řece.
„Doyle?“ zavolal Bodie, když mu Doyle zmizel za stromem.
„Hm?“
„Zapomněl jsi vzít pivo.“ Bodie si natáhl kalhoty.
„Ne, nezapomněl,“ pousmál se Doyle.
„Ne?“ podivil se Bodie a zapnul si poklopec.
„Samozřejmě že ne. Nevzal jsem ho schválně,“ vysvětlil Doyle, opřel se o strom z druhé strany a s jistou škodolibostí se bavil Bodieho hmatatelným zklamáním.
„Hele,“ vykoukl Bodie zpoza stromu, „já jsem jako dokonalý stroj. Potřebuju promazat.“
„Jo, příliš promazávání a ten tvůj dokonalý stroj může skončit s kulkou v převodech,“ opáčil Doyle a jeho úsměv zmizel jako pára nad hrncem. Na jeho vkus riskovali už příliš. Bodie taky někdy nevěděl, kdy přestat.
„Bodie, Doyle,“ zapraskal ve vysílačce Cowleyho hlas.
„Ano?“ ohlásil se Doyle a pomyslel si, co by se asi stalo, kdyby se Cowley ozval jen o pár minut dříve.
„Zaujali jsme pozice asi půl míle východně od vás. Kryjeme cestu. Nic se tudy nedostane, aniž bychom to neviděli. Zůstaňte na příjmu. Chci slyšet všechno, co se bude dít.“
„Dobře,“ řekl Doyle.
„Mimochodem, Tommy kryje řeku,“ dodal Cowley.
„Cože? Na co si to starej hraje?! Tommy?!“ vybuchl Bodie v nečekaném návalu zášti a vzteku. „On se musel už fakt úplně zbláznit!
„Bodie …,“ pokusil se ho Doyle zastavit vlažně.
„Sedí si tam pekně za vodou a nám sem pošle psychopata, aby nám tu dělal společnost!“ vedl si Bodie rozhořčeně dál svou.
„Bodie…,“ zkusil to Doyle znovu dřív, než jeho umíněný horkokrevný parťák řekne něco, čeho bude litovat.
„Cowley je fakt…“
„Vysílačka je na příjmu, Bodie,“ vložil se do věci Cowleyho klidný, věcný hlas. „Ale pokračuj se svým zajímavým hodnocením. ‚Cowley je…‘ Cowley by rád věděl, co Cowley je.“
Doyle potlačoval smích. Bodie na chvíli pevně zavřel oči a jeho rty naznačily „doprdele“.
„Budete věřit, že velice uznalý?“ řekl Bodie do vysílačky opatrně.
Doyle se tiše pochechtával. Naštěstí pro Bodieho Cowley v tuhle chvíli necítil potřebu věc rozpitvávat a zřejmě to vzal jako vpodstatě omluvu. Bodiemu občas u Cowleyho prošly věci, které by jiným netoleroval.
„No není to báječný, co?“ udělal Bodie otrávené gesto rukou směrem k Sumnerovi, jenž v souladu s rolí volavky sekal trávník. „My tady přešlapujeme jako Tonto a Osamělý jezdec a on… Měl jsi přinést to pivo. A je mi jedno, kdo to slyší,“ řekl trucovitě vysílačce.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský