Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/ Raymond Doyle
Shrnutí: Bodie Doylea dráždí snad i tím, jak dýchá, až to nakonec Doyle prostě nevydrží
Poznámka: dopsáno březen 2010
beta read Bezinka, bedrníka

Přestaň s tím

Doyle ucítil ruce na bocích a váhu těla, jak se o něj Bodie opřel, aby mu nahlédl přes rameno a zjistil, jak vypadá v policejní kantýně dnešní nabídka obědu. Nemohl si prostě počkat, až na něj přijde řada, nebo ho obejít; ne, musel se sápat přes něj. Doyle sevřel rukama pevně okraj tácu. Byl si ostře vědom toho, jak se mu Bodie tiskne k zadku, a jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Téměř by přísahal, že je Bodie vzrušený, že cítí, jak se o něj otírá. Polknul a obsluha se ho musela zeptat dvakrát, než zareagoval a objednal si. Bodie ho pomalu ale jistě doháněl k šílenství. Dělal to už od rána. Zdánlivě nepodstatné drobnosti; dotýkal se ho, otíral se o něj, mluvil do vysílačky, jako by ji chtěl orálně uspokojit, dokonce i způsob, jakým se usmíval, byl provokativní, a ty řeči, co vedl; dvojsmyslné, lechtivé, co věta to drobná narážka. A nejhorší na tom bylo, že ho Doyle nemohl před lidmi okřiknout.
„Najdu nám místo,“ prohodil Doyle, popadl svůj tác a vzdálil se aspoň na okamžik z Bodieho vlivu. Potřeboval by ale spíš studenou sprchu. Celý den si připadal, jako by ho v žaludku lechtali motýli, a děsil se, kdy ten pocit sestoupí o něco níž, a on zakusí trapas, jaký se mu nestal už od dob, kdy vyrostl z puberty.
Zabral volný stůl v rohu kantýny, a aniž by na Bodieho čekal, pustil se do jídla. Trvalo jen pár minut, než se Bodie se svým tácem usadil naproti němu s tím svým úsměvem, z kterého Doyleovi vysychalo v ústech.
Bodie začal loupat banán a Doyle téměř zaúpěl. Roztřeseně odložil příbor.
„Ty budeš…,“ polknul, „jíst první ten banán?“ přišlo mu, že jeho hlas zní dost rozechvěle.
„Jo,“ přikývl Bodie. „Chceš?“ nabídl Doyleovi dlouhé, lehce zahnuté ovoce.
Doyle jen zavrtěl hlavou a stiskl stehna k sobě, protože motýli z jeho žaludku se ve chvíli, kdy si Bodie zastrčil banán do pusy, začali přesouvat dolů – ano, přesně tam.
„Nemůžeš to jíst nějak normálně?“ zavrčel podrážděně a nepatrně si poposedl.
Bodie samozřejmě nemohl banán prostě ukousnout. On ho musel olizovat, cucat, oždibovat, jako by kouřil něčí péro. A Doyle věděl moc dobře, jaké to je mít ptáka v Bodieho puse, nechat se škádlit tím jazykem, lízat a sát a…
„Kruci,“ zasykl Doyle. Myslet na takovéhle věci všechno jen zhoršovalo. Byl prakticky napůl vzrušený, pták se mu mačkal v džínách, a Bodie by zasloužil pětadvacet na holou za to, jak to dráždil.
„Co je?“ zeptal se Bodie a aspoň na chvíli přestal kouřit ten pitomý banán.
Doyle se k němu naklonil a podrážděně zasyčel: „Mohl bys toho laskavě nechat?“
„Čeho?“ Bodieho nechápavý, lehce dotčený a zároveň starostlivý výraz byl učiněná andělská nevinnost.
Doyle chvíli přemítal, jestli nevědomost je za dané situace polehčující okolností, a usoudil, že nikoli.
„Prostě ten banán sněz a přestaň… přestaň s tím prostě,“ odsekl Doyle a zabodl pohled do svého talíře s pocitem, že tohle bude ještě dlouhý den, ale pak doma to Bodiemu všechno spočítá! Ošuká ho tak, že nebude vědět čí je; že si zítra nebude moct sednout.
Bodie si povzdechl a ukousl špičku banánu. Doyle mu přišel už od rána nějaký přecitlivělý.

Murphy odvedl zadrženého z výslechové místnosti. Cowley si srovnal papíry do desek a mezi dveřmi jim sdělil, že hlášení očekává na svém stole zítra ráno. Zůstali sami.
Bodie se protáhl.
„Myslím, že bychom to hlášení mohli napsat spolu, co říkáš,“ uculil se. „Dobrá večeře, studený pivo…,“ jeho úsměv se jen prohloubil.
Doyle věděl, co zůstalo nevyřčeno. Myslel na to kvůli Bodieho soustavným provokacím celý den. Ani při výslechu nedal Bodie pokoj. Ty jeho pohledy, úsměvy, a když Cowleymu upadl jeden z těch papírů a Bodie se pro něj bleskově sehnul, aby mu mohl předvést svůj dokonalý zadek v těch těsných kalhotách… Doyle měl chuť ho hodit na kavalec v rohu a nařezat mu na holou a vyšukat mu duši z těla. Pořád to chtěl udělat, ale držel se, protože něco takového by bylo krajně nerozumné a riskantní.
„Jestli budeš chtít, tak tě večer namasíruju,“ nabídl Bodie vřele ve dveřích, protože mu Doyle přišel dneska nějaký napjatý, podrážděný, a přitom přece nebyl žádný důvod.
Doyle neodolal, aby si to nepředstavil. Bodie mu vždycky seděl nahý na nohách, otíral se mu ptákem o zadek a ty jeho velké ruce, které ho jemně a dovedně masírovaly… To byla ta poslední příslovečná kapka.
Doyle vytáhl ze zámku klíč a hrubě postrčil Bodieho zpátky do výslechové místnosti.
„Co…?“ nadechl se Bodie k protestům, ale když Doyle zamknul dveře a klíč si zastrčil do náprsní kapsy košile, pochopil a uculil se. Jeho pohled sklouzl do Doyleova rozkroku. Vypadalo to, že je tam poněkud těsno, stejně jako začínalo být v jeho vlastních kalhotách. Dělat to tady, přímo v srdci CI5, v podstatě Cowleymu přímo pod nosem…
„Rayi, Rayi,“ usmál se Bodie, vystrčil uličnicky špičku jazyka a přiblížil se k němu tak, že se jejich těla téměř dotýkala. „Nadržený, hm?“ zapředl a natáhl ruku, aby se dotkl Doyeovy tváře.
Doyle ji však pevně chytil a zkroutil mu ji za záda. Bodie tiše zasykl bolestí, jelikož si Doyle nebral žádné servítky, a podvolil se tlaku, jenž ho donutil klesnout na kolena. Ta agresivita, která z Doylea sálala jako žár z pece, ho vzrušovala způsobem, jaký nezakusil od doby, co odešel z Afriky.
Nikdy nezapomněl na surové zápasy beze zbraně do bezpodmínečné kapitulace jednoho ze soupeřů. Vítěz bere vše. Poražený musel pak přede všemi vítězi podržet, nechat se ošukat. Ale další večer měl pak šanci srovnat skóre. Ano, zápasy byly brutální a krvavé, ale překvapivě zřídka kdy smrtelné. Bylo to o moci a nadvládě, především o moci a nadvládě, sex byl jen dáreček navíc. Bodie tu sladkost vítězství, tu opojnost převahy, i tu brutalitu skrytou v každém člověku dobře znal. Účastnil se toho pravidelně, bylo to jako droga, bez níž nemohl být. Člověk si nemohl připadat víc naživu, než když přežil přestřelku v džungli, zmlátil do krve svého soupeře a pak se mu s téměř zvířecím triumfálním zaskučením udělal v jeho pevně sevřené prdeli. Patřil k těm, kteří nikdy neprohráli. Několikrát si odnesl ošklivá zranění, ale ani jednou nebyl sražen do bláta a nenatrhl mu díru ničí pták. A přitom ho představa být poražen tak vzrušovala. Dokonce občas přemýšlel, že by prohrál záměrně, ale neudělal to, neboť to bylo příliš riskantní. Ovšem s Doylem by to bylo bezpečné.
Bodie cítil, jak jeho pták tvrdne a napíná mu látku kalhot. Udeřil volnou paží prudce dozadu téměř ihned, jakmile se rozhodl, že to chce zkusit.
Doyle musel Bodieho pustit a couvl. Boule v Bodieho kalhotách se nedala přehlédnout, a on sám na tom nebyl o nic lépe.
Bodie si sundal bundu a pouzdro se zbraní. Obojí hodil do rohu místnosti. Doyle viděl, že je připraven bojovat. Oči mu jiskřily, rty měl lehce pootevřené a dýchal mělce, vzrušeně. Stál pevně rozkročený, ale váhu přenesl špičky, aby se mohl bleskově pohnout tím nebo oním směrem.
„Tak pojď, Rayi, ukaž mi, jak seš drsnej,“ zašklebil se a v jeho pohledu bylo kromě vzrušení i cosi divokého a lačného.
Doyle zaváhal. Klíč v náprsní kapse najednou nějak tížil. Měl chuť vycouvat, protože to vůbec nebylo rozumné. Někdo mohl přijít, nebo se po nich shánět.
„No tak, Rayi, pojď mi ukázat trochu tý policejní brutality,“ olízl si Bodie chtivě rty a sundal si rolák i tričko.
„Bodie,“ hlesl Doyle. Bodieho bradavky vypadaly na jeho neopáleném svalnatém těle jako dva tmavé ostrůvky. Hrudník se mu pozvolna zvedal a klesal.
„To je přece to, co chceš,“ zašeptl Bodie vzrušeně. „Vždycky jsi to chtěl, ne? Ovládat mě, srazit mě na kolena, pokořit a pak pořádně omrdat, až budu prosit, a křičet; a tady mě nikdo neuslyší.“
Doyle polknul. Tyhle Bodieho řeči byly tak špinavé, a tak vzrušující. Neměl ani ponětí, že Bodie má takovéhle chutě.
„Co je? Nemáš na to koule, Raymonde?“ popíchl ho Bodie.
Doyle si překotně svlékl bundu, odložil zbraň a hodinky a vyrazil proti Bodiemu. Srazili se jako dvě laviny. Nešlo o skutečný zápas, neprali se doopravdy, přesto Bodie nedával svoji kůži lacino. Během chvíle se váleli po podlaze ve snaze jeden druhého znehybnit, získat nad ním kontrolu, ovládnout ho. Doyle měl pocit, že nikdy nebyl vzrušenější, než když s Bodiem neurvale smýkl, přimáčkl ho k zemi a zkroutil mu ruce za zády. Oba namáhavě oddechovali. Doyle cítil, jak se pod ním Bodie vzpírá, ale ne tolik, aby ho neudržel. Sevřel Bodiemu zápěstí jednou rukou a druhou si rozepnul a vytáhl z kalhot pásek, jímž Bodiemu ruce za zády pevně spoutal. Zvedl se a vytáhl Bodieho do kleku. Zápas si vyžádal i jedno drobné zranění. Bodiemu tekla trochu krev z nosu. Tím víc vzrušující to bylo.
Doyle si rozepnul kalhoty, vytáhl svoje tvrdé péro ze slipů a pleskl jím Bodieho dvakrát přes tvář, než vlhký žalud přitlačil k jeho rtům. Bodie poslušně otevřel pusu a Doyle mu ho do ní neurvale vrazil. Sevřel rukama jeho hlavu a s přivřenýma očima začal šukat jeho ústa. Bodie semknul rty a zapojil jazyk a Doyle hlasitě zasténal.
„Jo, jo,“ vzdychal Doyle a přirážel do Bodieho pusy, dokud necítil, že se blíží k vyvrcholení. Odtáhnout se z dosahu těch šikovných úst, nebylo snadné, ale on takhle Bodieho nechtěl. Uvolnil mu ruce a jakmile se Bodie zvedl, tak mu rozepnul kalhoty a zajel dovnitř rukou. Bodie měl vepředu slipy úplně mokré. Doyleovi se vždycky líbilo, jak moc Bodie zvlhne, když je vzrušený. Strčil do Bodieho, čímž ho donutil couvnout a opřít se zadkem o stůl. Dostat ho na stůl už bylo snadné a Doyle si záměrně počínal hrubě. Zul mu boty a než mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem, našel v zadní kapse kondom. Bodie měl vždycky jeden u sebe. Doyle konečně mohl docenit, jak je to praktické.
Bodie si chtivě olízl rty. Jeho tvrdé péro sebou nedočkavě poškubávalo. Doyle mu po něm přejel dlaní. Vlhce to mlaskalo, když přetahoval předkožku přes krví nalitý žalud. Bodie tiše zasténal, položil hlavu a posunul se ještě o kousek dál, takže jen zadek mu přesahoval lehce přes okraj stolu. Doyle sevřel rukama Bodieho nohy a roztáhl mu je. Ten pohled stál za to. Nechtěl déle čekat. Roztrhl zuby obal kondomu a nasadil si ho.
Bodie se kousl do spodního rtu a tlumeně zasténal, když se Doyle pokusil do něj proniknout. Na poprvé to ale příliš nešlo a Doyle se musel stáhnout a chvíli jeho díru jen dráždit žaludem, než si mohl Bodieho na svoje péro doslova nabodnout. Bodie zavyl směsicí slasti a bolesti a sevřel rukama okraj stolu.
Doyle si opřel Bodieho nohy o ramena a s kalhotami u kotníků ho začal divoce šukat. Stůl se pod silou jeho přírazů posouval a nohy nepříjemně skřípaly po podlaze. V tuhle chvíli jim ale oběma bylo jedno, jestli je někdo uslyší nebo ne. Svět se smrskl do divokého chtíče, toho svrbění v koulích a cukání v péru a hekání a funění a sténání. Bylo to špinavé a nerozumné a šílené a naprosto dokonale báječné.
Doyle se sklonil k Bodiemu a těsně před tím, než vyvrcholil, mu vtiskl na rty vášnivý, hladový polibek, aby vzápětí zasténal s ústy přitisknutými stále na Bodieho. Vsunul ruku mezi jejich těla a sevřel v dlani Bodieho péro. Stačilo ho jen párkrát polaskat a zaškubalo sebou jako chycené ptáče a vystříklo. Bodie táhle zasténal, zvuk, který se Doyleovi nikdy neomrzel.
Doyle jemně kousl Bodieho ho hrdla těsně nad ohryzkem, odtáhl se a jeho ochablý pták vyklouzl z Bodieho zadku. Rukou potřísněnou spermatem opatrně stáhl špinavý kondom, který pečlivě zabalil do kapesníku, klidně ho kvůli tomu obětoval. S uspokojením konstatoval, že se Bodiemu trochu třesou nohy, když sklouzl ze stolu. Oči mu zářily dokonalým uspokojením.
Doyle si natáhl kalhoty a Bodie se shábal pro ty svoje, když se klika dveří pohnula dolů. Někdo chtěl vejít. Oba strnuli a Doyle měl pocit, že jeho srdce buší tak nahlas, že ho musí být na druhé straně dveří slyšet. Očima těkal z Bodieho na dveře a zpátky.
Bodie se neodvažoval skoro ani nadechnout.
A pak se klika narovnala a oni zaslechli Lucasův hlas: „Tak zamknuli. Asi jen zapomněli vrátit klíč.“
Vzdalující se kroky znamenaly, že nebezpečí je snad zažehnáno. Přesto se ještě dobře minutu ani jeden neodvažoval pohnout, aby vzápětí přešli z naprosté nečinnosti do překotného chvatu. Bleskově se oblékli a pak tiše jako myšky vyklouzli ze dveří a utekli zadním vchodem, aby nikoho nepotkali a nikdo je neviděl, jako dva uličníci.
Než nasedli do Bodieho vozu, Doyle vyhodil do popelnice kondom zabalený v kapesníku.
„To nebylo vůbec chytrý,“ vydechl Doyle, když dosedl na místo spolujezdce.
Bodie se trochu vrtěl a poposedával, což na Doyleově tváři vyvolalo škodolibý, pobavený úsměv.
Bodie mu ten úsměv vrátil, přestal sebou šít a nastartoval motor.
„K tobě nebo ke mně?“ zeptal se.
„Ke mně,“ usmál se Doyle a pohodlně se uvelebil v sedačce.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský