Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/Raymond Doyle
Shrnutí: Někdy nejsou vítězové, někdy jsou jen poražení…
Poznámka: dopsáno leden 2011
Navazuje na povídku Nejlepší přítel III - přesilovka

Nejlepší přítel IV - time out

Doyle lapal po dechu. Bylo mu, jako by každou chvíli měl doslova stéct po zdi na zem. Přinutil se otevřít oči a jeho pohled se setkal s Bodieho. Po rtech jeho parťáka přeběhl úsměv, který Doylea přiměl se narovnat a začít si strkat mokrý ocas zpátky do kalhot.
Už se nadechoval k tomu, aby Bodiemu řekl, ať si ho kouká taky schovat. Kdo se má koukat na to, jak mu pták visí z poklopce. V tu chvíli se k němu Bodie naklonil a uvěznil ho tak mezi svým tělem a stěnou. Doyle se opřel rukama o Bodieho hrudník a zamračil se. Bodie se ale jen culil, jako by vše bylo součástí předem domluvené hry. Jeho tvář se přiblížila k Doyleově a tak zesílil tlak svých rukou na Bodieho hrudník. Začínal tušit, o co tomu bláznovi jde. Bodieho rty se pomalu blížily k jeho.
„Ne!“ vydechl Doyle ostře a vší silou Bodieho od sebe odstrčil. Rázně si dopnul džíny a demonstrativně si hřbetem ruky otřel rty, ačkoli k polibku vůbec nedošlo.
Bodie vypadal zmateně, možná i dotčeně, ale Doyle se nestral, protože se chvěl vztekem.
„Musel jsi to takhle zkazit?!“ otázal se ho ostře. „A uprav se, proboha!“
Bodie se pomalu zapnul a jeho tvář zůstávala zachmuřená.
„Jestli se chceš s někým líbat, najdi si na to ženskou,“ pokračoval Doyle, protože intenzivně cítil, že tohle je třeba vyjasnit tady a teď. Cítil se… ohroženě – ano, to bylo to správné slovo.
„A když nechci?“ otázal se Bodie pomalu.
„Tvůj problém,“ odsekl Doyle podrážděně.
Chvíli na sebe mlčky hleděli. Doyle se tvářil nasupeně a vůbec se mu nelíbilo, že Bodieho výraz nedokáže řádně identifikovat. Byla to směs pocitů, která se odrážela v té důvěrně známé tváři. Nakonec Bodie pokrčil rameny, jako by mu na tom vlastně ani nezáleželo. Doyle ale rozhodně neměl pocit vítězství.

*****

Jediným zdrojem světla byla televizní obrazovka. Jinak pokoj tonul v temnotě. Seděli každý na jedné straně pohovky a sledovali fotbalový zápas. Sem tam uzobli chipsů nebo uskrli z plechovky pivo. Když komentátor ohlásil konec poločasu a naběhly reklamy, Bodie se zvedl a šel na záchod. Doyle dopil svoje pivo. Byl to silný ležák a to ho příjemně naladilo. Dostal chuť na jinačí věci. Přejel si rukou přes rozkrok. Stačilo to udělat dvakrát a už cítil, jak tvrdne. Teď potřeboval Bodieho šikovná ústa.
Kdyby nebyl ve svém vlastním bytě, na svém vlastním kanapi, asi by se neodvážil. Ale tohle bylo jeho teritorium, zde se cítil silný. Navíc i ten ležák přispěl svým dílem. Rozepnul si kalhoty a sundal si je. Pohodlně se uvelebil s doširoka roztaženýma nohama a začal si líně třít ptáka.
Nicméně když zaslechl Bodieho přicházet, trochu zbabělec zavřel oči. Bylo zvláštní vědět, že tam stojí zcela tiše a dívá se. Snažil se nijak nezakrývat, aby neprozradil svoji nejistotu, a byl rád, že v šeru nemůže být vidět, jak se červená. Takhle vyzývavě se obvykle nechoval.
Ucítil, jak se pohovka vedle něj prohnula, když se Bodie posadil vedle něj. Otevřel oči. Bodieho tvář se přiblížila k té jeho a všechno se v něm napnulo. Na zdánlivě nekonečnou chvíli si myslel, že ho Bodie políbí. Vypadalo, že to chce udělat. Doyle si v duchu řekl, že pokud se odváží, praští ho. Bodieho tvář se přiblížila ještě o kousek a Doyle sevřel svůj ocas pevněji.
Bodie se ale náhle sklonil k jeho stojícímu ptákovi a vzal ho do úst. Doyle vzdychl, zavřel oči a zaklonil hlavu. Ruku zabořil do Bodieho vlasů a lehce tlačil jeho hlavu do svého klína.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský