Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: William Bodie/Raymond Doyle
Shrnutí: Doyle se rozhodl vzít věci do svých rukou
Poznámka: dopsáno leden 2011
Navazuje na povídku Nejlepší přítel II - mezihra
beta read bedrníka

Nejlepší přítel III - přesilovka

Když mezi stěnami rozpadajícího se činžáku dozněla poslední ozvěna, zavládlo až nepatřičné ticho. Mlčky se vrátili k vozu a Doyle si trpce pomyslel, že mohou škrtnout dalšího informátora. Nejspíš už dávno plaval bradou vzhůru v Temži a z toho uvítacího výboru, který je tu přepadl, nezůstal naživu nikdo, koho by se mohli zeptat, co jsou zač.
Bodie otočil jednu z mrtvol a prohledal jí kapsy. Doyle nepředpokládal, že by našli cokoli užitečného a při pohledu na jejich vůz myslel spíš na to, jak jim bude Cowley tím svým podrážděným tónem se silným přízvukem vyčítat, že to je už třetí čelní sklo za tenhle měsíc. O těch promáčknutých dveřích z minulého týdne ani nemluvě. A tři díry po kulkách, které prošly z boku kufrem, autu taky na kráse nepřidaly. Capri vypadalo poněkud unaveně.
Jako by za to sakra mohli, kopl podrážděně do prázdné přední nápravy. Ty jim Cowley přestal vyčítat už dávno, přibližně tak u sto první.
Bodie se zvedl od těla a jen pokrčil rameny. Byla to pořád ta samá písnička – žádné doklady, peníze, kreditky, šaty s odpáranými cedulkami. Ani blbá krabička od sirek s napsaným jménem nebo číslem, jak to bývá v každé správné detektivce.
Doyle ještě jednou kopl do kola v marné snaze vybít si hromadící se vztek a pocit frustrace. A byla to všechno Bodieho vina, že se cítil tak mizerně, protože poslední dobou kvůli němu žil v neustálém napětí. Pořád ještě nevyřešil hádanku, na co si to Bodie hraje. Co je to za pitomou hru a o co Bodiemu jde. Podíval se na něj a zachytil ten jeho mlsný pohled směřující do jeho rozkroku a ten provokativní, sebevědomý, drzý úsměv. To byla ta příslovečná poslední kapka. Už toho měl po krk. Bodie by si měl uvědomit, že když si zahrává s ohněm, spálí si prsty.
Několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a položil mu ruku na zátylek. S uspokojením si všiml, jak Bodieho úsměv zmizel, když využil momentu překvapení a tvrdě ho srazil na kolena. Záměrně hrubě si přitiskl jeho obličej k rozkroku. Vnímal, jak se mu Bodie rukama opřel o stehna, i vzrušení, které ho rychle ovládlo. Předpokládal, že to Bodie cítí i přes džíny. Trochu ho odstrčil, aby si mohl rozepnout poklopec a vyndat svého ptáka. Dvakrát jím pleskl Bodieho přes tvář. Dělalo mu to dobře, a tak to ještě několikrát zopakoval. Pak přejel hebkým žaludem po Bodieho rtech, lehce přitlačil a Bodie poslušně otevřel pusu.
Doyle tlumeně vzdychl, když jeho tvrdý ocas obklopilo mokro těch božsky talentovaných úst. Pevně sevřel rukama Bodieho hlavu a začal přirážet. Netušil, jak to Bodie udělal, že se skoro vůbec jeho ptákem nedusil. Dokonce měl pocit, že mu ho několikrát strčil až kdo ví kam do krku. Nestaral se. Se zavřenýma očima se oddával rozkoši, která ho rozechvívala.
Orgasmus ho nezasáhl nečekaně a náhle, ale bylo to jako pomalu vystupňovaná muka. Kousek po kousku to v něm rostlo, až si už myslel, že tomu snad nikdy nebude konec. A když se konečně udělal, přišlo mu zase naopak, že to snad nikdy nekončí. Zanechalo ho to zcela vyčerpaného a rozechvělého. Opřel se zadkem o auto a snažil se ovládnout třesoucí se nohy. Bodie před ním klečel, rty se mu vlhce leskly a v očích měl cosi, co Doylea přece jen znervóznilo. Všiml si, jak si Bodie pomalu hladí ochablého ptáka. Doyle se upravil a zapnul. Bodie nikam nespěchal. Pomalu se narovnal a na Doyleův vkus si až moc dlouho cpal ptáka do kalhot. Doyle raději otevřel kufr a začal hledat nápravu. Částečně proto že se bál, že Bodie něco řekne, něco blbého. Poslední o co stál byly nějaké pitomé vtípky o… teplouších.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský