Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Raymond Doyle/ William Bodie/ George Cowley
Shrnutí: Cowley má pochopení pro ledascos, ale jeho souhlas něco stojí.
Poznámka: dokončeno prosinec 2009
beta read bedrníka

S Cowleyho požehnáním

Bodie se prohne v zádech jako kočka. Rukama sevře prostěradlo a ze rtů mu sklouzne táhlé slastné zasténání plné rozkoše. Po jeho nahém, potem se lesknoucím těle s lačnou nenasytností kloužou Doyleovy ruce všude, kam dosáhnou.
S každým přírazem, s nímž noří Doyle svého ptáka do toho hříšného těla, přivírá oči a sténá, heká, zatíná zuby a svírá Bodieho boky pevnějším stiskem. Doyleovo tělo je napjaté snahou protáhnout slast ještě o další okamžik, udržet na uzdě chtíč, který by je strhl přes okraj vyvrcholení. Z tváře mu odkapává pot mezi Bodieho lopatky.
„Rayi,“ vydechne Bodie a jeho hlas zastřený vzrušením je prodchnut naléhavostí.
Bodie vždycky mluví, když se blíží k vyvrcholení.
„Rayi. Rayi. Rayi!“ Bodieho hlas je jako samet klouzající po holé kůži, vyvolává stejné mrazení v zádech, a s Doyleovým jménem se vyloženě mazlí.
Za chvíli začne být sprostý, protože je blízko, velmi blízko, už to dokáže poznat podle toho, jak se mu napínají svaly, jak zatíná prsty, jak se kouše do spodního rtu, jak přivírá oči a sténá.
Teď se začne dotýkat sám sebe – naléhavě, téměř hrubě. A ano, Bodie nezklame, když klesne na předloktí a pravou rukou sevře svůj penis. Potřebuje, aby Doyle zrychlil, přitvrdil. Má rád, když to trochu bolí, och ano má to rád tvrdě.
„Šukej mě, Rayi!“ zašeptá Bodie. „Šukej mě! Víc! Víc! Dělej!“
I Doyle ví, co má Bodie rád, co chce a potřebuje. Ještě ho chvíli trápí, dokud Bodie nezačne prosit, dokud nezačne líčit, jak chce Doyleova čůráka hluboko v prdeli, jak chce, aby se do něj Doyle vystříkal, jak chce důkladně omrdat, ošukat, opíchat, ošoustat – má pozoruhodně bohatý slovník, když přijde řeč na sex. A každou svou žádost začíná slovy Rayi, prosím.
A Doyle mu vyhoví. Mrdá ho, šuká ho, píchá ho, šoustá ho.
Oba hekají a sténají. Vzduch je těžký a voní mužským potem. A pak se k tomu omamnému pachu sexu přidá i nezaměnitelné aroma spermatu.
Doyleovi se zadrhne vzduch v hrdle a přitiskne se k Bodiemu. Rukama ho obejme kolem pasu, pak odstrčí jeho ruku a sevře v dlani Bodieho tvrdého ptáka – a to stačí.
Doyleův orgasmus je vždycky tichý, rezervovaný jako 4.5 sám. Ale 3.7, Bodie, se nestydí dát světu hlasitě najevo, že jeho touha došla ukojení. První výstřik je mohutný, hotový bílý gejzír. Další dva už jsou menší a poté jen ukápne několik posledních kapek.
Zůstanou bez hnutí přitisknutí k sobě. Doyle jemně hladí Bodieho penis dokud neochabne, pak mu prsty potřísněnými spermatem přejede po rtech a Bodie začne Doyleovi ruku olizovat – to je možná ta nejvíce vzrušující podívaná, když Bodie ochutnává sám sebe.
Jakmile je ruka čistá, Doyle vtiskne něžný polibek mezi Bodieho lopatky, na kratičko přitiskne tvář do jeho vlasů a nakonec najde citlivé místečko na Bodieho šíji – přesně tam, kde krk přechází v rameno.
Bodie je uvolněný a usmívá se hřejivým, skoro dětským úsměvem. Tiskne se k Doyleovi a vychutnává si s ospalou malátností Doyleovy něžnosti.

Ve stínu, v němž stojí pohodlné křeslo, se něco pohne a pak ruka zvedne ze stolku sklenici skotské, aby ji o chvíli později znovu postavila na stolek o něco prázdnější.
Bodie s Doylem leží nazí na posteli. Pot na jejich tělech pomalu usychá. Dotýkají se, mazlí se, hladí se. Tohle není zdaleka konec, jen nabírají dech k druhému kolu.
Jsou nádherní, naprosto dokonalý pár. Jejich něha jednoho k druhému je tolik v kontrastu s tím, jak je zná během dne. Ostří hoši z CI5, vycvičení zabíjet a být zabiti, se tu líbají a něco si spolu šeptají – věci, které nejsou určeny pro cizí uši – ani pro jeho.
Bodieho modré oči se zadívají jeho směrem – září v přítmí pokoje jako dvě hvězdy. Často žasne, jak mohou být tak upřímné, tak svým způsobem nevinné po tom všem, co viděly.
Doyle si přitahuje Bodieho tvář k sobě. Nemá příliš rád, když Bodie věnuje svoji pozornost právě jemu. Nemá rád, že se na ně dívá.
Bodie Doylea políbí, jeho jazyk vklouzne do Doyleových úst – začíná předehra. Tohle je Bodieho chvíle. Vášnivě Doylea líbá a rukama hladí jeho tělo. Pohladí Doyleovu zdeformovanou tvář a políbí ji. Pak pohledem znovu zabloudí ke křeslu ve stínu a pomalu si olízne rty. Sliny je zanechají vlhce se lesknoucí, zvýrazněné.
Bodie přiměje Doylea, aby se otočil na břicho a skloní se nad ním. Zatím je příliš brzy, aby byl kdokoli z nich vzrušený, ale to přijde – za chvíli. Už teď je to cítit v žilách.
Bodie políbí Doylea mezi lopatky a pak jede jazykem podél Doyleovy páteře. Laškovně ho kousne do jedné půlky a opět obrátí oči ke křeslu. Bodie se rád předvádí. Vzrušuje ho být pozorován.
Bodie pohladí rukama Doyleovy chlupaté nohy a pak mu přejede jazykem mezi půlkami. Doyle tiše vzdychne do polštáře a Bodie zaboří mezi jeho půlky tvář. Jeho jazyk hbitě kmitá přes Doyleův anál, aby do něj po chvíli pronikl, jak nejhlouběji může. Doyle zasykne a nadzvedne boky.
Bodie se odtáhne, až když je Doyle plně vzrušený, a zadívá se do stínu, kde tuší obličej tichého pozorovatele. Je to pro něj hra, neuvědomuje si, jak moc si může spálit prsty, a nebo se o to nestará. Vždycky rád provokuje, a tak teď Doylea na posteli posouvá tak, že když se nad ním znovu skloní, naskýtá se dech beroucí výhled mezi Bodieho nohy na jeho svraštělý růžový anál, který před chvílí byl tak pečlivě opečováván Doylem, na jeho pohupující se koule a rychle topořící penis.
Než Bodie do Doylea pronikne, podívá se přes rameno, jako by se chtěl ujistit, že se dívá.
Doyle zasténá a Bodie začne zvolna přirážet, jeho koule pleskají o Doyleův zadek. Střídavě líbá Doylea na krk a ohlíží se přes rameno. Jeho dlouhé řasy se pomalu, svůdně spouští přes jeho safírově modré oči.
Možná že modrá je barvou nebe, a možná že v nebi sídlí andělé, ale v téhle modři plane vášnivý oheň hříchu sodomského.
Je to pozvánka.
Nabídka.

Cowley se zvedl z křesla. Na sobě měl jen košili a nic víc, od pasu dolů byl nahý a jeho penis opět vzrušeně stál a dožadoval se péče. Posadil se na kraj postele, pěkně do první řady, a díval se, jak Bodieho pták zajíždí hladce do Doyleova zadku, jak ho roztahuje, a naslouchal jejich vzdechům, stenům, těžkému oddechování.
Nakonec neodolal a přejel Bodiemu dlaní po zádech, po zadku až nakonec lehce promnul jeho šourek.
Bodie zasténal. Tohle bylo něco, o čem dlouho jen snil. Když ucítil mezi půlkami Cowleyho prst, když do něj pronikl, skoro se udělal jen proto, že je to Cowley – pan Cowley, George Cowley.
Cowley si vychutnával kontakt s tou mladou, pružnou a hebkou kůží. Přejel prsty po jedné z bledých jizev, jež si Bodie přinesl kdo ví odkud. Ohnul prst, který zasunul do Bodieho zadku a s potěšením sledoval Bodieho reakci.
Bodie laskal Doyleův krk a zvolna do něj přirážel. Oči měl zavřené a dýchal mělce, přerývavě.
Cowley věděl, že kdyby chtěl, mohl by Bodieho mít – všemi způsoby, na jaké by pomyslel. Doyle pro něj nebyl soupeř, byl příliš nezkušený a Cowley věděl, jak ukojit bouřliváky jako byl Bodie. Jenže by měl jen tělo, Bodieho srdce bylo bezmezně oddáno Doyleovi a Cowley toho vlastně zneužíval. Za to, že jejich nemravný vztah toleroval a pomáhal jim ho tajit, jednou za čas vyžadoval, aby ho potěšili.
A Bodie to dělal rád.
Doyle si to nechtěl připustit, ale jednou pochopí, že Bodie má ten sex ve třech rád víc, než je ochoten přiznat.
Cowley si klekl za Bodieho a pomalu do něj proniknul. Bylo to skvělé jako vždy. Bodieho pružné, mladé tělo ho přivítalo a pevně sevřelo.
Cowley zavřel oči.

Zadíval se na ně, jak spí stulení jeden druhému v náručí.
Byli jeho – patřili mu – duší i tělem.
Ale Cow se stará o svá telátka. I když to třeba někdy tak nevypadá.
„Zítra vás čekám v sedm ve své kanceláři,“ řekl tichým, měkkým hlasem shovívavého velitele.
„Ano, pane,“ zamumlali oba ze spánku.
Cowley se spokojeně usmál. Právě to byla odpověď, kterou čekal.
Natáhl si kalhoty a v tichosti opustil ložnici a Bodieho byt.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský