Fantasmagorium

francouzská verze (překlad Severka)
Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Severus Snape; Neville Longbottom
Shrnutí: Hermiona dá Nevillovi zaručený tip, jak se zbavit strachu z profesora Snapea. Snad jen mohla být trošku konkrétnější
Poznámka: Věnováno mé kamarádce jankovi
Dopsáno v prosinci 2006

Dobrá rada nad zlato

„Mohu, pane Longbottome, jen vyjádřit úžas nad tím, že se idiot jako vy dožil tak vysokého věku,“ zasyčel Snape při pohledu do Nevillova kotlíku. „To je Darwinismus1 naruby - přežití nejpitomnějších jedinců!“
Neville se krčil v lavici jako králík před kobrou, popotahoval a žmoulal si cíp hábitu.
„Strhávám Nebelvíru deset bodů za vaši do nebe volající neschopnost,“ pokračoval Snape zlověstně. „A máte školní trest,“ dodal. „Dnes večer v osm v mém kabinetě.“
Neville tichounce zakvílel.
A vřele vám doporučuji, abyste do konce školního roku zvládl lektvary alespoň na známku dostatečně, jinak ponesete následky mé…nelibosti2, „ ucedil Snape.
Neville vydal jakési přidušené kníknutí.

*****

„Musíš být trochu průbojnější, Neville!“ nabádala ho Hermiona.
Neville do sebe soukal špagety a přikyvoval.
„Je to jen člověk, ne dvanáctihlavá saň,“ pokračovala důrazně.
Neville se přirozeně neodvážil odporovat. A to ne nezbytně proto, že měl plnou pusu.
„Já nevím, jsi si jistá, že Snape je člověk?“ ušklíbl se Ron. „Já bych si na to nevsadil.“
Hermiona po něm šlehla výhružným pohledem.
„Možná by si měla přestat sedat do první lavici. Ještě rok, dva a okouká od Snape ty jeho ksichty,“ šeptl Ron Harrymu a oba se začali smát do dlaní.
Hermiona si jich nevšímala.
„Je to jako s tím psem, co štěká, ale nekouše,“ pokračovala Hermiona ve své přednášce.
„Co je to za blbost, Hermiono?“ ušklíbl se Ron. „To, že pes štěká ještě neznamená…“
„To se jen tak říká mezi mudly!“ odbyla ho netrpělivě.
„Pěkně pitomé přísloví,“ odsekl Ron. „Pojď, Harry,“ kývl na svého kamaráda a společně se odebrali na kolej. Pro jistotu co kdyby se Hermiona pro změnu zase pustila do nich. Chudák Neville ale raději on než oni.
„Tobě přece lektvary nedělají zase takové potíže. Stačí, když přestaneš být tak nervózní. Nesmíš se ho tak bát, Neville!“
Neville spolknul sousto.
„A jak to mám asi udělat?“ vzdychl nešťastně. Osobně by možná raději čelil té dvanáctihlavé sani než jednohlavému Snapeovi.
„Mudlové na to mají prima trik,“ pousmála se. „Prostě si ho představ při činnosti, kterou dělá úplně každý člověk - dokonce i profesor Snape - a nevypadá při tom nijak hrozivě,“ mrkla na něj a odkráčela zanechávaje Nevilla zcela zmateného.

*****

Neville vešel se svěšenými rameny do pokoje. Ron s Harrym leželi na Harryho posteli a hráli šachy.
Neville se zdrceně posadil na svou postel. Na čele se mu od usilovného přemýšlení udělala drobná vráska.
„Šach,“ zašklebil se Harry spokojeně.
Ron si jen opovržlivě odfrkl.
„Do čtyř tahů ti dám mat,“ opáčil a rozbořil Harryho těžce vypracovanou strategii jako domeček z karet.
„Kluci,“ osmělil se Neville.
Ron se k němu otočil, zatímco Harry zamračeně hleděl na šachovnici.
„Co dělá úplně každý člověk a nevypadá při tom nijak hrozivě?“ otázal se Neville.

*****

Neville roztřeseně zaklepal a čekal. Když se už dvě minuty nic nedělo, udělal krok zpět a chtěl odejít s tím, že mu bozi byli nakloněni a Snape tu není.
„Pojďte dál Longbottome,“ ozval se Snapeův hlas a zhasil Nevillovy naděje.
Neville vzal za kliku a vstoupil do jámy lvové.
Snape ani nevzhlédl od své práce, jen udělal rukou gesto k laboratornímu stolu, kde byla hromada čehosi ohavného a řada sklenic.
„Nařezat na tenké plátky a dát do sklenice a nechte nahoře dva centimetry volné,“ utrousil Snape jakoby mimochodem.
Neville se došoural ke stolu. Ruce se mu ale tak třásly, že sotva mohl vzít do ruky nůž.
Mysli, mysli, říkal si v duchu. Aby měl inspiraci obešel stůl z druhé strany, takže na Snapea viděl.
Je to jenom člověk, a dělá všechny věci jako lidé, opakoval si.
Snape se zamračil na písemku, kterou opravoval, a rozmáchlým tahem ji celou přeškrtl.
Neville s největším sebezapřením vzal do ruky jakousi oslizlou scvrklou okurku a položil ji před sebe.
„Na co čekáte, Longbottome? Až vám k tomu nakreslím schéma?“ zavrčel Snape, aniž by se na Nevilla podíval.
Neville sebou trhl a shodil nůž na zem. Kov zacinkal o kamennou podlahu.
„Najděte ten nůž! A hodně rychle!“ zasyčel Snape a tentokrát se na Nevilla podíval.
Neville jako by vrostl do země. Jen stál, třeštil oči na profesora lektvarů, třásl se a žmoulal si cíp hábitu. Kdyby se ho teď někdo zeptal, nevěděl by ani jak se jmenuje.
„Máte něco s ušima, Longbottome?“
Je to jen člověk a dělá taky…ty věci…jako…ostatní…jako…Ron a Harry…a…a já.
„Longbottome!“ Snapeův hlas dostával výhružný podtón. Tady končila všechna legrace.
Neville se silou vůle přiměl zapojit představivost.

Uvolnil pásek a rozepnul zip kalhot. Černá látka mu se zašustěním sklouzla ke kotníkům. Zahákl palce za okraj svých černých hedvábných trenek a rozhodným pohybem je stáhl. Pohodlně se usadil, lehce roztáhl nohy. Černé chloupky, jimiž byly jeho dlouhé štíhlé nohy porostlé, ostře kontrastovaly s bledou neopálenou kůží.

Snape odložil brk. Tenké rty měl stisknuté do neprostupné linky. Vstal.
Neville na profesora zíral.
Protože se mu Longbottom nikdy nedíval do obličeje, Snapea ani nenapadlo, se pozastavit nad tím, kam hoch upírá pohled.

Ze rtů mu sklouzl spokojený vzdech. Zavřel oči a zaklonil hlavu.
Rukou si přejížděl po ztopořeném penisu nahoru a dolů. Svíral ho pevně. A každým pohybem dolů ke kořeni stahoval předkožku co nejvíc dozadu. Pak na chvíli zastavil a třel prsty naběhlý žalud. Z otvoru vyteklo trochu čiré tekutiny. Bříškem palce jí rozetřel po sametové špičce svého tvrdého, horkého, velkého…

„LONGBOTTOME!“
Neville nadskočil. Ještě nikdy za celou dobu, co studoval v Bradavicích neslyšel Snapea zvýšit hlas. A doufal, že už neuslyší. Zamžikal. Byl poněkud dezorientovaný, ale přesto si jasně uvědomoval, že je vzrušený. Cítil, jak jeho erekce napíná látku kalhot.
„Odebírám Nebelvíru dvacet bodů!“ zasyčel Snape. „A teď to seberte a do práce.“
„J-j-jistě, pane. Hned vás udělám…totiž chci říct, že vám to…teda…že to prostě udělám…rád to udělám…když dovolíte…totiž já to tak nemyslel…vy nedovolíte…já…já…“
Snape zaraženě zíral na blekotajícího Longbottoma.
Neville, vzrušený a rudý studem, vyběhl ze Snapeova kabinetu a nechal nic nechápajícího profesora stát uprostřed místnosti. Doběhl ke chlapeckým záchodů, rozrazil dveře a zapadl do první kabinky. Stáhl si kalhoty a zalovil ve slipech. Tři tahy a stěnu pokropilo sperma.
„Snapeeeee!“

*****

„Neville?“ užasla Hermiona. „Nejsi tu nějak brzo?“
Neville, ještě pořád rudý hanbou, vpadl do nebelvírské společenské místnosti.
„Ta tvoje rada, Hermiono!“ vyjel na ni. „Víš kam si jí můžeš strčit!“
„Ale…ale…,“ zakoktala se. „Ono to nepomohlo?“
Pomohlo, až moc, pomyslel si Neville hořce. Ne, teď už se Snapea skutečně bát nebude. Teď budou lektvary ještě mnohem horší!
„Já myslela, že ti to pomůže,“ špitla Hermiona provinile. „Když si ho představíš na toaletě.“
„Cože?“ zarazil se Neville. „To myslíš jako…jako…“
Hermiona přikývla.
„Mě to aspoň pomáhá,“ vysvětlila.
„To jsi nemohla říct rovnou?“ zaúpěl Neville.
Hermiona se zatvářila zmateně.
„A…na co jsi tedy myslel?“ zeptala se.
Neville zrudl a v duchu slíbil, že při první příležitosti zabije Ronalda Weasleyho.

Poznámky:
1) Předpokládám, že do těch jedenácti i kouzelníky někdo naučí základy evoluce
2) Pokud máte pocit, že tohle jste už někde četli, tak máte pocit správný. Zcela záměrně jsem si vypůjčila závěr Snapeova monologu z první hodiny lektvarů z pátého dílu (str.217)

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský