Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní páry: Severus Snape/ Albus Brumbál
Shrnutí: Harry si moc přeje vědět, proč Brumbál Snapeovi tolik důvěřuje. Když to však zjistí, přeje si naopak nevědět.
Poznámka: Děkuji Margarit za beta read
Dopsáno v roce 2006

Absolutní důvěra

„Jak si můžete být jistý, že Snape stojí při vás?“ hlas se mu třásl úsilím, aby nezačal na Brumbála křičet.
Brumbál chvíli mlčel. Působil dojmem, že se v duchu rozhoduje. Konečně promluvil. „Jsem si jistý. Severusi Snapeovi absolutně důvěřuji.“
Harry několik vteřin zhluboka dýchal a snažil se zachovat klid. Nezabíralo to.
„Zato já mu nevěřím!“ prohlásil stejně halasně jako předtím.1

Brumbál si změřil Harryho přísným pohledem.
„Myslím, že o tomhle jsme už mluvili. Svůj názor jsem ti řekl,“ ředitelův hlas nepřipouštěl další diskusi.
Harry v duchu počítal do deseti. Ani to nezabíralo. Jak mohl být Brumbál tak slepý? Tak důvěřivý? Tak…hloupý! Snape…ta hnusná slizká zrádná krysa…ta zrádná zmije…zrovna teď něco kuje s Dracem a Brumbál…a Brumbál…on mu prostě absolutně důvěřuje.
„Myslím, že by bylo nejlepší, kdybys teď šel, Harry,“ rozhodl Brumbál.
Harry na okamžik zaváhal. Jediný pohled do ředitelových očí mu však napověděl, že cokoli dalšího by řekl, nemohlo starého kouzelníka přesvědčit o tom, jak příšerné chyby se dopouští.
„Ano, pane,“ zavrčel Harry, ale nedokázal se udržet a při odchodu za sebou prásknul dveřmi.
„Spratek.“
Brumbál se usmál, vstal od stolu a vešel do pootevřených dveří vedoucích do jeho soukromých komnat.

Harry došel až na konec točitého schodiště. Tam se zastavil. Ne, musí přimět Brumbála k rozumu! Musí řediteli vysvětlit, že Snape je jen mizerný hajzl, umaštěný bastard a že by ho měli zavřít až zčerná…ne oběsit na prvním stromě – pro dobro lidstva.
Obrátil se na podpatku a protáhl se zavírajícím se otvorem. Přinutí Brumbála pochopit!
Zaklepal a když se nikdo neozval, vzal váhavě za kliku. Otevřel a nakoukl do pracovny.
„Profesore?“
Ale Brumbál tu nebyl.
Harry vešel do pracovny a zavřel za sebou.
„Profesore Brumbále?“ zkusil to znovu nepatrně hlasitěji. Stále byl však hodně potichu. Hulákat v Brumbálově pracovně si najednou jaksi nedovolil, třebaže před chvíli na nic nebral ohledy.
Na kratičký okamžik zpanikařil. Třeba Snape už tu svoji levárnu provedl a něco Brumbálovi udělal! Téměř okamžitě se Harry v duchu okřikl. Brumbál je přece největší kouzelník všech dob. Navíc nikdo sem, vyjma něj, nevešel. Ne, Brumbál tu někde je.
Povšiml si pootevřených dveří a ihned k nim zamířil. Bylo to jediné místo, kam mohl Brumbál jít. Udělal sotva pár kroků, když zaslechl jakési tlumené zasténání.
„Profesore? Je vám dobře?“ hlesl Harry a popošel ke dveřím. Lehce do nich strčil a strnul. To, co spatřil bylo…Nemožné? Odporné? Bylo to absurdní!
Albus Brumbál sto padesátiletý ctihodný muž klečel nahý na své posteli a prsty jeho pravé ruky byly zasunuté v pozadí mladšího černovlasého kouzelníka, jenž byl před ním na všech čtyřech a ještě ke všemu si honil péro! Ale jaké!
„Ó můj bože!“ uklouzlo Harrymu.
Oba muži strnuli. Černovlasý kouzelník zvedl hlavu a Harry jen zalapal po dechu jako ryba na suchu.
„Pottere!!!“ zasyčel Snape. Hlas měl pokřivený bezbřehým vztekem a nenávistí. Jeho tvář dostala ošklivě cihlový nádech. Bleskurychle se posadil a přitáhl si k tělu přikrývku, ve snaze zakrýt svoji nahotu.
Harrymu neuniklo, že ta velká věc mezi Snapeovýma nohama, která v něm vyvolala pocit méněcennosti, během okamžiku zvadla. Pocit méněcennosti však přetrvával.
Brumbál vstal a zahalil se do červeno-zlatého županu. Harry byl rudý studem a nespouštěl oči ze Snapea, jako by se bál, že když to udělá, profesor lektvarů po něm skočí a uškrtí ho. Tedy ne, že by o tom Snape neuvažoval. Ale jediný pohled Albuse Brumbála ho přiměl to přinejmenším odložit.
„Potřebuješ něco, Harry?“ zeptal se Brumbál nenuceně.
„Já…totiž…tedy…,“ soukal ze sebe Harry.
„No, možná bys měl jít,“ navrhl Brumbál s nepatrným úsměvem.
„Co? Jo! Jasně!“ vyhrkl Harry, vycouval z pokoje a přibouchl za sebou dveře.
„Spratek!“ ucedil Snape. „Zabiju ho! Přísahám, že ho jednou zabiju!“
„Ale kdepak,“ pousmál se Brumbál a posadil se na postel vedle Snapea. „Nezabiješ.“
„Uvědomuješ si, že ještě dnes večer o nás bude vědět půlka školy a do snídaně si o nás bude šuškat celá škola!“ zavrčel Snape vztekle.
„To si nemyslím, Severusi,“ odvětil Brumbál klidně.
„Ale, Albusi…!“ nadechl se Snape k dalším protestům.
„Hm, kde jsme to vlastně přestali?“ zašeptal Brumbál a jeho ruka vklouzla pod přikrývku, kterou si Snape tiskl ke klínu.
„Albusi!“ vydechl Snape a bez odporu se nechal položit na záda.

Harry bral schody po třech. Chtěl být odtud co nejdřív a co nejdál. Bylo mu jasné, že o tomhle nikomu vyprávět nebude, protože by umřel studem. Brumbál! Albus Brumbál a …Snape! Dělalo se mu nevolno. Raději si ani nepředstavoval od čeho všeho je vyrušil a v čem všem teď nejspíš pokračují. Bylo to směšné. Albus Brumbál a Severus Zkurvený Snape. Směšné a nechutné. No, ale nebylo divu, že Brumbál nechtěl říct, proč Snapeovi tak věří. Harry nechtěl vědět, jak dlouho už to spolu táhnou. Ne, nechtěl o tom vědět vůbec nic. Přál si jen co nejrychleji na všechno zapomenout. Byl si ale jist, že už se ani jednomu z nich nikdy nedokáže podívat do očí a Obrana proti černé magii se stane peklem na zemi. Ovšem jeden obrázek z hlavy vytěsnit nedokázal – Severus Snape na všech čtyřech, nahý…a vzrušený a…hladící sám sebe.

Poznámky:
1) Harry Potter a Princ dvojí krve str. 452; je to záměrně vytržené z kontextu

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský