Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: Noční klub
Hlavní postavy: Rozmetal, kapři a jeden slavný kulomet jménem Red Baron, originál ze slavného rudého trojplošníku ještě slavnějšího leteckého esa první světové války barona Manfreda von Richthofena
Shrnutí: Jak už název napovídá je to o tom, že vánoční peripetie se nevyhýbají ani Nočnímu klubu
Poznámka: Dopsáno v roce 2008

Vánoce v Nočním klubu

„Schválně víš, co je za zítra za den?“ kývla na mne Kamila, když dosedla vedle mně ke stolu.
„Co si dáš k jídlu?“ zeptal se mně Tomislav. Vážně je s tím někdy otravný.
Bylo už dost pozdě večer a já byl unavený. Neměl jsem nejmenší chuť absolutně na nic, jenže tohle Tomislav neslyší rád.
Kromě mě a Kamily tu byl už jen Postrach. Jako obvykle něco psal na notebooku.
„Ani nemám chuť,“ řekl jsem unaveně a Tomislav se na mne zamračil. Napadlo mě, že jsem se měl ztratit do svého pokoje stejně jako Kristýna.
„Celý den jsi nic nejedl, tak mi tu nevykládej, že nemáš chuť,“ mrmlal Tomislav.
„Ale já vážně nemám chuť,“ povzdechl jsem si. „A co je zítra za den, je mi úplně jedno,“ dodal jsem.
„Zítra jsou Vánoce,“ řekl Postrach a sklapl notebook. Pak se podíval na hodinky a opravil se: „Vlastně už pět minut jsou.“
Tradice má v Nočním klubu své místo odjakživa, ale slavení těch tradičních svátků ? na to není většinou čas. Jedinou výjimkou jsou Vánoce. Pamatuji si každé Vánoce, které jsem v Nočním klubu prožil, protože to je jediný den, který máme jen pro sebe. Obzvláště rád vzpomínám na Vánoce, když ještě žila máma, tedy Kamilina maminka a má a Mazlíkova nevlastní.

Sešel jsem do Klubu a snažil se moc nezívat.
Každý Štědrý večer začíná tím, že Rozmetal zasadí stromeček do stojanu. To je jeho každoroční úkol - obstarat stromeček. V posledních letech s ním chodí Mazlík.
„Mohla jsem si dokonce vybrat,“ mrmlala Mazlík zatímco společně s Kamilou, Kristýnou a Klárou zdobily stromeček. „Plešouna nebo Ochechuli.“
Postrach ještě něco dodělával na notebooku. Máma byla jediná, kdo si dovolil k němu přijít a prostě mu ten notebook zavřít. Pak s námi zdobil stromeček. I když jsem měl pocit, že Kamila by mu ten notebook ráda sebrala, nikdo z nás se neodvážil.
Postrach si však na tradice potrpí, takže dokončil, co potřeboval a pak notebook zavřel.
„Ale nakonec sis vybrala,“ řekl Mazlíkovi.
„Jo, vybrala - Ochechuli,“ zamumlala, ale Postrach je Postrach s tím se nehádá ani ona - většinou.
Tomistav vykouknul z kuchyně.
„Rozmetale, mohl bys, prosím tě, dojít zabít kapry?“ poprosil.
Rozmetal přikývl a odešel. Postrach se připojil k holkám, aby jim pomohl zdobit a výmluvným pohledem mi naznačil, že je moje účast víc než žádoucí.
Zvedl jsem se, když se ozvalo Rozmetalovo zaklení. Postrach se šel podívat, co tam vyvádí. Když se za chvíli vrátil, nepatrně mu cukaly koutky.
„Kdo vyhrává?“ zeptala se Kristýna.
„No, před chvílí to bylo skoro nerozhodně, ale kapři začínají mít navrch,“ zasmál se Postrach a jako by v potvrzení jeho slov se objevil rozzuřený Rozmetal. Byl mokrý a z očí mu sršely blesky.
„Kam jdeš?“ otázal jsem se.
„Pro Red Barona!“ zavrčel Rozmetal.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský