Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: Vyhlídka na věčnost
Hlavní postavy: Jan/ Lucifer
Shrnutí: Nezajímalo vás, jak to bylo dál s Devlinem?
Poznámka: povídka vyžaduje znalost knihy Vyhlídka na věčnost od Kulhánka, bez toho si to neužijete

Devlin

„Chaos, naprostý chaos, jaký svět nepamatuje od dob stvoření!“
Velkým sálem plným rudého přítmý přecházel sem a tam vysoký urostlý muž v bílém splývalém rouchu. Dlouhé zlaté vlasy mu spadaly na ramena a při každém kroku za ním šustila sněhobílá křídla. Pod zlatými opánky se zem vlnila a úlevně vzdychala. Zatímco z démonů nejrůznějších tvarů a velikostí, kteří se krčili za sloupy, stoupaly syčivé proužky dýmu.
„A to nemluvím o tvém do nebe volajícím nezodpovědném chování!“
„Dneska taky hned všechno volá do nebe,“ utrousila postava sedící na temném Trůně. Pravou rukou opřenou o opěrku si podpírala hlavu a civěla před sebe prázdným k smrti unuděným pohledem.
„Nedělej si z toho legraci, Lucifere!“ obořil se na něj archanděl Gabriel podrážděně. „Tohle je mimořádně vážná věc!“
„To jsem už slyšel,“ povzdechl si Lucifer odevzdaně.
„Nepřerušuj mě laskavě, ano?!“ zamračil se Gabriel. „Kde jsem to skončil?“ rozhlédl se po zástupech démonů, kteří se ještě víc přitiskli ke stěnám, ačkoli jim to nebylo nic platné. Dokonce i Velký Kardinál a Velký Leopard se tak trochu připosrazili.
„Že to volá do nebe,“ povzdechl si Lucifer.
„Ano, a to je mimořádně vážná věc.“
„Po sto dvacáté sedmé,“ utrousil Pán pekel útrpně.
„A to jsem se ještě nedostal k tomu zahrávání si s časem. Braní smrtelníka na výlet do minulosti a zpátky jako nějaká cestovka!“ rozhorloval se archanděl.
„Šestkrát,“ ušklíbl se Lucifer.
„Co?“ zarazil se archanděl a přestal na chvíli rázovat po sálu sem a tam.
„Říkal jsi to už šestkrát,“ povzdechl si Lucifer. „Jak dlouho mám ještě poslouchat tvoje věčně se opakující spílání? Je to snad moje vina, že On nechal nakráčet přímo sem čtveřici smrtelníků? Že On dopustil, aby mi uřízli hlavu jako nějakému obětnímu beranovi? Copak já můžu za to, že On měl zase jeden z těch svých záchvatů trestat hříšníky, a že sopky a povodně mu už nejsou dost dobré?“
„Peklo ti bylo svěřeno, abys mu vládl a udržoval v něm pořádek,“ zamračil se Gabriel. „Ale i takový primitivní úkol je zjevně nad tvé síly.“
„Tak moment já se sem necpal!“ ohradil se Lucifer. „Vykopnul mě sem, protože to nikdo jiný nechtěl dělat.“
„Poslal tě sem proto, že už měl těch tvých výstřelků dost,“ odsekl Gabriel příkře. „A lidi do dneška věří, že na počátku bylo Slovo, to slovo že bylo od Boha a že bylo Bůh. A přitom svět začal přesně pěti slovy – už toho mám, Lucifere, vážně dost.“
„To je šest slov,“ poznamenal Lucifer.
„Hm,“ stiskl Gabriel rty. „Neodbočuj od pointy.“
„Ono to nějakou pointu má? Zveličil to. Navíc to byl Shemkezar, kdo obcoval s lidskými ženami a vyslepičil jim cestu do nebe. A celý ten malér kolem padlých andělů je hlavně Azazelova vina, já u toho vlastně ani nebyl. Ovšem odskákal jsem to za všechny. A ještě ze mne nechal na zemi udělat monstrum s rohama,“ zamračil se Lucifer.
„Nemůžeš kritizovat Jeho za to, jak řídí svět,“ zavrtěl Gabriel hlavou.
„Proč ne? On kritizuje mne pořád,“ našpulil Lucifer uraženě pusu. „A podvádí. A nechal mi uříznout hlavu.“
Lucifer podrážděně mávl velkými černými křídly. Gabriel si založil ruce na prsou a změřil si ho dlouhým pohledem.
„Takhle na mne nekoukej, to už na mne neplatí dobře dva tisíce let,“ bodl Lucifer prstem archandělovým směrem.
„Ty jsi prostě nepoučitelný,“ zavrtěl Gabriel hlavou.
Uprostřed sálu se rozzářilo jasné světlo. Ze všech démonů se rázem začalo kouřit ještě víc a několik menších se rozpadlo v hromádky prachu, na jejichž vrcholku mrzutě mrkaly vypoulené oční bulvy.
„Jen ne dalšího,“ zaúpěl Lucifer.
Oslnivý jas nabral pozvolna tvary, zazářil ještě jasněji a během další pikosekundy stál v trůním sále Pekla archanděl Michael a netvářil se ani trochu přívětivě.
„Uvědomuješ si, co jsi způso – “ zarazil se a zadíval se na svého kolegu. „Takže ty už jsi tady – výborně.“
Lucifer v duchu zaúpěl.
„Proč mi to Otče děláš tohle?“ pouvedl oči vzhůru. „Ty na mně vážně kašleš, co?“
„Samozřejmě, že na tebe náš Otec nekašle!“ ozvali se oba archandělé unisimo.
„Teď to budu mít stereo,“ povzdechl si Lucifer útrpně.

*****

„Nevypadá jako démona,“ prohlásila Karolína rozšafně a s rukama v bok si kriticky prohlížela podivného návštěvníka. „Děsnej vohoz.“
To je takhle milá vždycky?“ zaznělo Mluvčímu v hlavě a vyvolalo to na jeho tváři úsměv.
„Podívej se mi do očí, děvče,“ usmál se Lucifer na Karolínu.
„Už je to tu zase,“ obrátil Mluvčí oči v sloup.
„Podívej – “ obrátil se Lucifer k Mluvčímu, ale než mohl doříct větu, mávl rukou. „Ne, s tebou je to marná práce.“
„Čekal jsem, kdy to pochopíte,“ ušklíbl se Mluvčí.
„A mimochodem, dámo, já jsem anděl ne démon,“ prohlásil Lucifer uraženě a upil kávu.
„Já myslela, že Satan – “
„Devlin,“ opravil Karolínu Mluvčí pobaveně.
„Lucifer!“ odfrkl si Lucifer podrážděně. „To není náhodou sprostý slovo. Jsem – byl jsem světlonoš.“
„Jo, bejt hubatej na Boha se nevyplácí,“ zašklebila se Karolína. „Máte vůbec vycházky? Nebo bude zase duet Gabriel – Michael?“ rýpla si.
Lucifer se na Mluvčího zadíval téměř vyčítavě. Ten se jen omluvně usmál a pokrčil rameny.
„Mám já tohle vůbec zapotřebí?“ zavrtěl Lucifer hlavou a zakousl se s chutí do kremrole, za což mu Karolína věnovala velmi dlouhý a velmi rozzlobený pohled. Upíři kremrole nemůžou.

Jan zabořil prsty do černého peří.
„Au, netahej,“ sykl Lucifer.
„Nemůžeš je nějak – já nevím, zastrčit?“ zeptal se Jan a dál se probíral dlouhými jemnými pery.
„Zastrčit? Jsem anděl ne želva!“ ohradil se Lucifer dotčeně. „Ale můžu zastrčit něco jinýho,“ dodal pobaveně.
Jan se usmál a převalil se na břicho.
„Hm, dost velká umělecká podsázka,“ zapředl, když se mu Luciferův penis otřel o zadek.
„Vážně, co sis myslel. On přece stvořil všechno k obrazu svému,“ ušklíbl se Lucifer. Pevně chytil Jana za pás a přinutil ho se zvednout na všechny čtyři.
„Chceš říct, že Bůh – “ ohlédl se Jan přes rameno.
Lucifer sebou trhl.
„Neříkej to slovo na B!“ zamračil se.
„Proč ti to tak vadí?“ zeptal se Jan a spokojeně zapředl, když mu Lucifer přejel tvrdým ocasem mezi půlkami.
„Víš, že jako Pán pekel mám docela praxi ve vytrhávání jazyka?“ prohlásil Lucifer rozšafně.
„Nechceš mi namluvit, že v Pekle pracuješ jako démoni, že ne,“ zašklebil se Jan a vzdychl, když do něj Lucifer pronikl.
„Musím přece znát, jak tomu říkáte – know how,“ zašklebil se Lucifer a přirazil. „Jak bych poznal, že se ty líné kůže flákají.“
Jan zasténal.
„Smilstvo je hřích, přijdeme do pekla,“ zachechtal se.
„Smilstvo jo, sex ne a zavři už konečně pusu,“ opáčil Lucifer a trápil Jana pomalými mělkými přírazy. Křídla tiše šustila a postel malinko vrzala.
„Ale homo – ,“ Jan zasténal napůl rozkoší napůl bolestí, když mu Luciferova ruka silně stiskla ptáka a začala ho hrubě třít.
„Vy lidi,“ zavrtěl Lucifer hlavou. „Někdy byste si tu bibli měli přečíst pořádně.“
„Hm,“ zamručel Jan. V tuhle chvíli by souhlasil úplně se vším. Protože Lucifer mu honil ptáka skoro tak dobře, jako by si to dělal sám, jako by mu četl myšlenky. Což asi ostatně dělal. A přitom ho mrdal pravidelnými přírazy jako svoji poslušnou děvku.
„Tedy to jsou myšlenky,“ zasmál se Lucifer a zvolnil tempo, což vyvolalo v Janovi nespokojeně zakňučení. „Počkej až přijdeš do pekla,“ pošeptal mu Lucifer.
„Jsem budhista,“ namítl Jan přerávavým hlasem.
„Jo, jasně, budoucí mravenec, to by se ti líbilo co,“ šeptl Lucifer, zatímco mu ožužlával ucho. „Když ale konvertuješ, můžeme si v pekle pěkně užívat. Nemáš ani představu, jaká je tam nuda.“
„Devatenáct miliard duší a nepočítaně démonů a ty se tam nudíš?“ vydechl Jan.
Lucifer se odtáhl a dráždil je oba mělkými rychlými přírazy.
„Devline?“
Lucifer roztáhl křídla, prudce jimi mávl a s Janem pevně v náručí se vznesl ke stropu. Jan zasténal. Luficer ho pevně svíral a divoce ho šukal, až se v něm všechno svíjelo. Byl blízko vyvrcholení, ale jako vždy ho Lucifer nenechal se udělat.
„Ty – hajzle,“ nadával Jan mezi vzdechny. Poslední pak přešel v táhlý vákřik rozkoše a mohutný výtrysk semen pokropil zeď.
Lucifer přivřel oči a chvíli na to teklo Janovi po stehnech andělské semeno. Lucifer se snesl zpátky na postel a s mlasknutím vytáhl ochabujícího ptáka z Janovy zadnice.
„Ještě pořád mi vyčítáš, že jsem dal tu tvoji zelenočku zpátky dohromady s japonkou?“ usmál se Lucifer.
Jan se zvedl na kolena a políbil Luficera na rty.
„Ty Ďáble,“ zašeptal.
„Svatý Petr mi visí službičku. Když konvertuješ ke křesťaství, zařídím ostatní,“ nadhodil Lucifer.
„Svatý Jan?“ zašklebil se Jan. „To nezní špatně.“
„Nebudeš ani první ani poslední,“ pokrčil Lucifer rameny.
„Hm a nebude se ti z něj pak kouřit, když budu svatý?“ uculil se Jan.
„Pořád ti říkám, že sem anděl ne démon,“ ohradil se Lucifer.
„Ježišikriste, jak jsem na to mohl zapomenout,“ zasmál se Jan a ještě víc ho rozesmálo, když viděl, jak sebou Lucifer trhl a jak nakvašeně se tváří.
„Počkej, až je poznáš. Taky nebudeš moct jejich jména vystát,“ utrousil Lucifer.
„Myslíš Jeho?“ zarazil se Jan a tentokrát se jeho výrazu smál Lucifer.
Lucifere?
Lucifer se zaposlouchal.
„Co je?“ zeptal se Jan lenivě.
Hej, ty s těma velkýma zubama kde je Pán pekel?
„Budu muset jít,“ povzdechl si Lucifer.
„No jo, ty tu vlastně nemáš co pohledávat, že? Potíže?“
„Gabriel,“ odplivl si Lucifer a na podlaze to zasyčelo.
„Zase v pátek?“ zajímal se Jan.
„Dám ti vědět,“ odbyl ho Lucifer směšně a lusknutím prstů se oblékl do svého šedého roucha, o kterém Karolína prohlásila, že to vypadá jako dámská noční košile.
„Fajn, ale pošli nějakého menšího démona, jo?“ požádal Jan. „Posledně to odnesly talíře po babičce – japonský porcelán.“
„To nemůžu, Velký Kardinál by se urazil,“ prohodil Lucifer s poťouchlým úsměvem a zmizel.
Jan se ještě dlouho poté usmíval.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský