Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Námět: janek
Hlavní postavy: Estel/ Glorfindel, Haldir/ Erestor
Shrnutí: Tradice si nevybírá.
Poznámka: Repliky pronášené elfsky jsou psané kurzívou
Děkuji jankovi za beta read
Dopsáno v roce 2006

Obřad

Glorfindel rozrazil dveře Elrondovy pracovny jako velká voda.
Jiný elf a už vůbec ne člověk by si nedovolil takhle vtrhnout k vládci Imladris a jednomu z bezesporu nejvlivnějších mužů ve Středozemi. Jenže Glorfindel nebyl jen tak nějaký elf. Patřil k Vznešeným elfům, byl jedním z knížat elfů, hrdina Prvního věku, ale především byl v tuto chvíli velmi, opravdu velmi naštvaný elf. A když Glorfindel zuřil, bylo moudřejší ho nedráždit. Hádky s ním byly totiž stejně břitké jako čepel jeho meče.
Z těchto důvodů Elrond obdařil dveře své pracovny, které narazily se zaduněním do stěny, soucitným pohledem, ale zdržel se komentáře. Jeden nemusel být věštec, aby věděl, že se za chvíli dozví, co zlatovlasého elfa tak popudilo. S jistou dávkou úzkosti očekával, že příčinou budou jeho dva synové - Elladan a Elrohir. Snad jen Valar věděli, po kom ti dva vlastně byli. Nicméně zůstávalo holou skutečností, že byli schopní obrátit Imladris vzhůru nohama. A to je Glorfindel ještě držel pěkně zkrátka.
To nemůžeš myslet vážně?!“ vyštěkl Glorfindel, jakmile došel až ke stolu.
Elrond na něj tázavě upřel své šedé oči. Většinou byly Glorfindelovy vyjadřovací schopnosti na vyšší úrovni. To vypadalo vážně.
Mohl bys být poněkud konkrétnější?“ otázal se Elrond klidně. Vstal a přešel ke knihovně, aby do ní vrátil dva svitky.
Slíbil jsi mi, že tam budeš!“ pokračoval Glorfindel rozhořčeně, ale bohužel stále stejně neurčitě.
Elrond zaváhal a prošel si v paměti všechny možné sešlosti, na které v nestřeženém okamžiku slíbil přijít. Bylo jich víc než dost a minimálně v polovině případů na nich měl být přítomen i Glorfindel.
Co kdyby sis prostě sednul, zhluboka se nadechnul a řekl mi, co přesně se stalo?“ požádal ho Elrond odměřeně. Neměl na Glorfindela celý den.
Slíbil jsi mi, že se obřadu vanwa venessë zúčastníš. A teď jsem se dozvěděl od Lindira, že jsi poslal pro…pro NĚJ!“ běsnil Glorfindel.
Elrond si povzdechl. Lindirovi to někdy moc mluvilo. Nešvar to všech pěvců.
Ano, slíbil jsem to,“ přikývl Elrond pomalu. „Jenže mám své povinnosti. Moje přítomnost na té oslavě v Temném hvozdu je prostě nezbytná. Dobře víš, jak Thranduil svého syna miluje. Urazí ho, když nepřijdu. A pak - Erestor mě požádal, zda by se nemohl…
Požádal tě o to?“ ucedil Glorfindel. „A že byste se zeptali taky mně? Ne, to vás nenapadlo. Já si nepřeji, prostě nepřeji, aby se ON přiblížil k Estelovi na méně než sto metrů!
On má jméno, Glorfindeli,“ pokáral ho Elrond. „Používej ho laskavě.
Jistě,“ ušklíbl se Glorfindel. „Haldir z Lórienu, měl by se jmenovat Haldir-přefik-každého.
Myslím, že jsi proti němu zaujatý,“ pousmál se Elrond.
Zaujatý? Vždyť se chová jako děvka. Jde s každým, kdo mu podrží!“ prskl Glorfindel.
Elrond jen potřásl hlavou. Bylo to marné. Ano, Haldir měl pověst elfa, který…řekněme, rád si užije. Na druhou stranu - od té doby co se dal dohromady s Erestorem, se hodně zklidnil. Málokdo věřil tomu, že se najde někdo, kdo by temperamentního a lehce arogantního kapitána lórienských lučištníků dokázal zvládnout. Ovšem jak to tak vypadalo, Erestor věděl, jak na Haldira. Háček byl v tom, že Glorfindelovi se Erestor líbil. Ke své smůle se však nikdy nevyjádřil. Odkládal to příliš dlouho na „vhodnější chvíli“, až nakonec ta „vhodná chvíle“ nikdy nenastala. Glorfindel se ale nemohl smířit s tím, že si Erestor začal právě s Haldirem.
Elrond si vždycky myslel, že Haldir se k Erestorovi hodí podstatně víc než Glorfindel, ale nechal si to pochopitelně pro sebe. Haldir byl sicevelitelem Galadhrim a skutečně vynikajícím bojovníkem, hrál šachy a Nólë , obojí prý velmi dobře, ale na rozdíl od Glorfindela měl rád poezii, hodně četl a krásně zpíval. Elrond se tedy nedivil, že si ním Erestor rozuměl.
Dobře víš, že Erestor má pravomoc vybrat, kdo tam s vámi bude.
Nemusí tam být,“ zavrčel Glorfindel. „Zvládneme to ve dvou.
Nepřipadá v úvahu!“ zamračil se Elrond. „Zdá se, že jsi už zapomněl na to, jak ti Elrohir skoro vyrazil zuby. A to jsme ho drželi dva!
Estel ale není elf. Nebude to prožívat tak intenzivně,“ namítl Glorfindel.
Jak to můžeš vědět? Už jsi někdy zasvěcoval člověka?
Glorfindel zavrtěl hlavou.
Musíš počítat s tím, že lidé na tohle pohlíží dost odlišně. Nejspíš to pro něj bude v počátcích silně stresující. Nechceš přece, aby si ublížil,“ pokračoval Elrond.
Proč vlastně má tím obřadem projít?“ zeptal se Glorfindel otráveně.
Tradice nerozlišuje, jestli to je elf, člověk nebo trpaslík,“ řekl Elrond.
Glorfindel při posledním slově zhnuseně nakrčil nos.
Pokud člověk vyrůstal mezi elfy, musel tím projít. Podrobil se tomu i Túrin Turambar, Tuor…
Dobře, dobře,“ přerušil ho Glorfindel. „Ale proč Haldir?
Vždyť jsem ti říkal, že si to Erestor přál. A já s jeho volbou souhlasím. Když se něco stane, Haldir Estela udrží.
Ty bys ho udržel taky, každý elf by ho udržel,“ namítl Glorfindel.
Nepodceňuj lidi,“ řekl mu Elrond.
A bral jsi taky ohled na to, že Estel Haldira nezná? Nebude ho spíš nervovat přítomnost někoho cizího?“ snažil se Glorfindel Elrondovi jeho rozhodnutí vymluvit.
A koho bys tam chtěl místo něj? Já nemohu. Gildor je pryč, Lindir ho pustí, když nastane problém, a Elladan s Elrohirem – ty se už půl roku snažím od něj držet co nejdál, aby mu neposkytli generálku před premiérou. A Erestor Haldirovi věří.
Glorfindel se tvářil všelijak. Bylo vidět, že ho Elrondovy argumenty nepřesvědčily.
Chceš mi tvrdit, že se ten lórienský chlípník bude držet dál, když bude Estel…
Podívej se, můžeš s tím nesouhlasit, Glorfindeli, můžeš protestovat, ale to je tak jediné, co s tím můžeš udělat,“ ukončil Elrond rázně diskusi.
Fajn, ale jestli se Haldir na Estela jen jedinkrát divně podívá, kopnu ho bez pardonu do koulí, abych měl jistotu, že ho přejde chuť!“ zasyčel Glorfindel aprásknul za sebou dveřmi, až zařinčely vitríny.
Možná bych si sem měl dát posunovací dveře, jako má Erestor v knihovně, pomyslel si Elrond rozladěně.

*****

Erestor kráčel po cestičce mezi kvetoucími záhony. Na další křižovatce odbočil a dostal se tak do divočejší části zahrady. Za ní už bylo cvičiště. Galadriel říkala, že by tam měl být. Elfové, které míjel, mu pokynuli hlavou na pozdrav. Odměřeně jim odpověděl stejným gestem. Kdyby jen tušili, jak mu teď bušilo srdce, jak mu každý metr přišel nekonečný. Ano, před časem potkal někoho, kdo dokázal otřást jeho klidem, někoho, kdo se mu dostal pod kůži. Erestor se silou vůle přiměl nespěchat, aby nevypadal jako zamilovaný blázen. Kráčel rozvážně, ani pomalu, ani rychle.
Konečně se před ním otevřelo prostranství, kde ve stínu rozložitých mallornů cvičila skupina elfů s meči. Několik jich stálo opodál, opírali se o dlouhé luky, jimiž byli Galadhrim pověstní, a o něčem se bavili. Erestorovy šedé oči pátravě přejely prostor. Úplně mu zatrnulo. Nebyl tu!
Byl tak roztrpčený a zklamaný, že si příliš pozdě uvědomil šustění trávy za svými zády. K hrdlu se mu přitiskla lesklá čepel dýky. Ucítil, jak se mu něčí tvářpřitiskla k hlavě.
Jsi nepozorný,“ zašeptal mu do ucha tichý, smyslný hlas, který mu byl důvěrně známý.
Erestorovi naskočila husí kůže z toho tónu i špičky jazyka, která dráždivě přejela po jeho ušním boltci.
Haldire,“ řekl Erestor, když si byl jist, že ho jeho hlas nezradí.
Haldirovy rty se dotkly jeho krku těsně pod uchem a pak pomalu klouzaly dolů po šíji.
Přestaň,“ napomenul ho Erestor, třebaže si byl až bolestně vědom tepající erekce ve svých kalhotách.
Haldir se od něj poslušně odtáhl, jako by se vůbec nic nestalo. Erestor měl vždycky vztek, jak ho Haldir dráždil a provokoval, bezostyšně ho sváděl, aby ho vzápětí odmítl, hrál si s ním jako kočka s myší. A nesnášel ho i za to, jak snadno dokázal Haldir otřást jeho klidem, jak intenzivně jeho tělo na lórienského kapitána reagovalo. Nesnášel ho. Nevzdal by se ho za nic na světě. Miloval ho.
Otočil se a konečně Haldirovi pohlédl do očí.
Vítám tě zase jednou v Lórienu,“ prohodil Haldir s úsměvem.
Erestor zbožňoval způsob, jakým se Haldir usmíval, jak se mu vždycky zajiskřilo v očích.
Děkuji, je to opravdu dlouho, co jsme se neviděli,“ řekl Erestor a nespouštěl přitom z lórienského elfa oči.
Haldirovi se líbilo být středem něčí pozornosti. Rád se předváděl. I teď měl tuniku ledabyle rozhalenou až doprostřed hrudi a Erestor nepochyboval o tom, že nejeden elf tak nechá na Haldirovi oči déle, než kdyby byl řádně upraven.
Jsem rád, že jsi přijel,“ řekl Haldir a zamířil po schodech dolů na cvičiště.
Erestor doufal, že to Haldir nebude moc protahovat.
Nedávno jsem konečně dokončil překlad toho textu. Jde o velmi ranou prózu ještě z Prvního věku. Pochopitelně to není originál, jen opis, ale i tak je to nesmírně cenné,“ začal Erestor vyprávět, co je nového, aby odvedl svoji pozornost od napětí ve slabinách a uklidnil se.
Haldir se bez varování otočil a Erestor do něj vrazil. Mohl cítit, jak se jeho vzrušený úd otírá o Haldirovo tělo.
To je vskutku…zajímavé,“ řekl Haldir.
Erestor v tu chvíli pocítil chuť Haldira udeřit. A pak ho povalit do trávy a vzít si ho hned teď tady všemi možnými způsoby. Ale ovládl se. Na jeho tváři nebylo nic patrné, když se mlčky vpíjel pohledem do Haldirových očí. Možná proto si Haldira zamiloval. Pro jeho nevypočitatelnost, pro ty jejich věčné malé souboje vůlí a i pro ten fantastický sex.
Haldirovy štíhlé prsty se sunuly po jeho nozesměrem k jeho rozkroku.
Půjdeme?“ zeptal se Erestor klidně a udělal krok dozadu. Bylo pro něj jistým zadostiučiněním, když uviděl v Haldirově tváři náznak zklamání. Nicméně Haldir přikývl.
Přešli cvičiště. Haldir odvedl elfy, kteří měli připravené luky, stranou k terčům. Erestor potlačil povzdech. Bylo evidentní, že Haldir tu má ještě své povinnosti, takže na něj nebude mít hned tak čas. Co se dalo dělat. Posadil se do trávy a díval se, jak Haldir uděluje mladým elfům instrukce.

*****

Erestor se přitiskl k Haldirovým zádům a políbil svého milence na krk. Haldir spokojeně zapředl.
Chyběl jsi mi,“ zašeptal Erestor a klouzal rty po Haldirově krční páteři dolů až mezi lopatky. Špičkou jazyka přejel po jizvě, jenž se tam nacházela. Byl to jediný kaz na Haldirově dokonalém těle. Erestor věděl, že je Haldir na svou jizvu patřičně pyšný. Byla to památka na Dagorlad, Bitvu Posledního spojenectví lidí a elfů. Zachránil tehdy Celebornovi život. Erestor měl tu jizvu vlastně rád, jen podtrhovala Haldirovu krásu.
Haldir se otočil pod Erestorem na záda a přitáhl si tmavovlasého elfa blíž, aby ho mohl políbit.
Ty mně taky,“ pousmál se lórienský kapitán.
Erestor mu úsměv vrátil. Věděl, že Haldir vystřídal spoustu milenců. Slyšel, co se o plavovlasém elfovi vyprávělo. Ovšem taky si byl zcela jist, že mu Haldir byl věrný. Poznal by to, kdyby ne. Ano, Haldir se změnil. A změnil se proto, že byli víc než jen milenci, byli partneři.
Mohl bych tě o něco požádat?“ zeptal se Erestor. Nebylo to zrovna fér, ale když byl Haldir v dobré náladě, neodmítl mu nic.
A co?“ zašeptal Haldir do Erestorova špičatého ouška, až se tmavovlasý elf zachvěl.
Chtěl bych, abys se mnou jel do Imladris,“ požádal Erestor a když viděl, jak se Haldir tváří, rychle dodal: „Jen na pár dní.
Proč?“ zajímal se Haldir a neskrýval, že se mu to ani trochu nezamlouvá.
Abychom byli spolu, přece,“ zavrněl Erestor a přejel rty po Haldirově hrdle. „A taky jsem tě chtěl Elrondovým jménem požádat, aby ses zúčastnil obřadu…
Haldir Erestora odstrčil.
Tak proto jsi přijel?“ zavrčel.
To se Erestora dotklo. Přesvědčit Haldira, aby se obřadu zúčastnil, byla jen záminka, jak mohl svého milence zase vidět. Jinak by se od svých povinností sotva utrhl.
Přijel jsem, protože jsem tě chtěl vidět,“ ohradil se Erestor.
A jen tak čirou náhodou tě sem poslal Elrond, že,“ utrhl se na něj Haldir.
Jestli sis toho, ty zatracený paličatý elfe, ještě nevšiml, tak jsme oba tak zahrabaní ve svých povinnostech, že na sebe ani nemáme čas! A představ si, že mě se opravdu nechce čekat ještě dvě stě let, až tě zase uvidím!“ vyprskl Erestor. Haldir ho dokázal vždycky tak naštvat.
Tak promiň,“ zašeptal Haldir omluvně.
Víš, někdy si říkám, proč vlastně s tebou jsem. Jsi příšerný, víš to?“ potřásl Erestor hlavou.
Haldir ho pohladil po zádech, shrnul mu vlasy stranou a políbil ho na krk.
Možná proto, že mě miluješ,“ pousmál se.
Ty jsi takový mizera, Haldire. Jak já tě nesnáším,“ odpověděl Erestor a naklonil hlavu na stranu, aby si mohl lépe vychutnal Haldirovy horké rty.
Haldirův smích zanikl v Erestorově sténání.

*****

A udělej pro mne ještě něco. Neprovokuj Glorfindela, ano?“ kladl Erestor Haldirovi na srdce, když stoupali po schodech k Elrondově pracovně.
Pokud si nezačne on,“ odvětil Haldir příkře.
Erestor se zastavil a otočil se k plavovlasému elfovi.
Haldire, tohle opravdu není vhodná chvíle vyvolávat spory. Estel je Glorfindelův chráněnec,“ zdůraznil Erestor.
Vážně? Netušil jsem, že Glorfindel má takové ´chutě´,“ ušklíbl se Haldir.
To je přesně to, o čem tu mluvím. Odpusť si tyhle poznámky. Glorfindel se už pohádal kvůli tvému příjezdu i s Elrondem!“ zamračil se Erestor.
No, tak to je velký,“ pousmál se Haldir. „Dobře, budu hodný, moc hodný. I na starého Glorfindela. Stačí?“ slíbil Haldir.
Erestor zaváhal. Neunikl mu ten uličnický svit v Haldirových modrých očích. Na druhou stranu svému partnerovi věřil, takže jen přikývl.

Mae govannen ned Imladris, Haldir o Lórien ,“ přivítal ho Elrond.
Haldir se vládci Imladris uklonil.
Je mi ctí, Mistře Elronde.
Elrond nabídl Haldirovi křeslo a víno.
Předpokládám, že ti Erestor již řekl podrobnosti,“ pravil Elrond.
Více méně,“ přisvědčil Haldir. „Přesto bych si to raději znovu poslechl od tebe, prosím.
Elrond přikývl a posadil se.
Po přerušení královské linie se sem do Imladris uchýlila Gilraen se svým synem. Nemusím ti jistě zdůrazňovat, že toto je věc, která se nesmí dostat mimo tuto místnost.
Haldir přikývl. Byl si dobře vědom, že informaci o tom, že poslední dědic gondorského a arnorského trůnu pobývá v Imladris, bylo za dané situace moudřejší tajit.
Ten chlapec dosáhl podle lidských měřítek plnoletosti a tradice si žádá, aby prošel obřadem vanwa venessë. Já se toho bohužel nemohu zúčastnit. Všem nám ale leží na srdci hladký průběh obřadu. A Erestor má plnou pravomoc vybrat, kdo se obřadu zúčastní. Na jeho doporučení jsem proto poslal pro tebe .
Vážím si tvojí důvěry, Mistře Elronde,“ řekl Haldir.

Proč jsi mi to neřekl?“ zarazil Haldir Erestora ve dveřích jeho komnat. „Nějak ses opomněl zmínit, že ten obřad povedeš.
Neptal ses,“ pokrčil Erestor rameny. „Navíc jsem se domníval, že víš, že obřady vedu vždycky já.
Haldir se zatvářil kysele.
Ale tady jde o člověka,“ namítl.
Snad nežárlíš?“ pousmál se Erestor.
Ne, nemám proč. Znám povinnosti toho, kdo vede obřad…lépe než si myslíš,“ odpověděl Haldir.
Teď se zarazil Erestor.
Kdo si myslíš, že vede obřady v Lórienu, hm?“ nadhodil plavovlasý elf.
Tak o tom ses nějak opomněl zmínit zase ty,“ utrousil Erestor.
Neptal ses,“ vrátil mu to Haldir. „Předpokládám, že to udělá Glorfindel, že.
Je to jeho učitel,“ přikývl Erestor.
Takže já tam budu jen do počtu,“ ušklíbl se Haldir.
Erestor k němu přišel co nejblíže a zadíval se mu do očí.
Ne, ty tam budeš, kdyby se něco zvrtlo,“ řekl. „A Estela přenecháš Glorfindelovi.
Nevěříš mi?“ zamračil se Haldir. „Dal jsem ti slib, vzpomínáš?“ dodal uraženě.
Já ti věřím,“ ujistil ho Erestor. „Ale neškodí si ujasnit situaci.
Haldir vtlačil Erestora do jeho ložnice.
Já ti ujasním situaci třeba hned,“ šeptal, když se za nimi dovíraly dveře.

*****

Co je to za obřad?“ vyzvídal Estel. V jeho hlase byla znát nervozita.
Již brzy uvidíš,“ odbyl ho Erestor, když ho uprostřed noci odváděl do lesa.
Erestore!“ naléhal Estel.
Elf mladíka zpražil pohledem.
Kráčeli mlčky tmou. Estel se držel těsně u Erestora a co chvíli o něco zakopnul.
Proč nemůžeme mít s sebou světlo?“ postěžoval si.
Erestor ho uchopil za paži a oba zastavili.
Tam,“ ukázal před sebe.
Mezi stromy se mihotala stříbrná záře. Estel polknul. Erestor teď přidal do kroku a mladík měl co dělat, aby mu stačil. Světlo bylo stále větší a jasnější, až si Estel musel zakrýt oči. Když si zvykl na ten oslepující jas, zjistil, že stojí na kraji mýtiny před chrámem z bílého mramoru a stříbra, které se leskne v obrovském počtu světel – odtud byla ta oslňující záře.
Pomalu vystoupali po schodech a vstoupili dovnitř. Panovalo tu znepokojivé ticho. Ovšem navzdory tomu, že byla stavba z mramoru, byly chodby příjemně prohřáté. Estelovi se v hlavě honily tisíce otázek, ale neodvažoval se promluvit. Ani ne tak z obav, že by se Erestor zlobil, jako z nábožné úcty, kterou v něm stavba probouzela.
Erestor ho dovedl až do luxusně zařízeného pokoje.
Co se tu děje?“ otázal se Estel Erestora, ale ani nyní nedostal žádnou odpověď.
Elf mu mlčky pokynul, aby ho následoval. V postranním výklenku byla koupelna.
Dojdi si na záchod,“ řekl Erestor.
Mě se nechce,“ namítl Estel.
Jdi!“ nařídil mu Erestor chladně.
Estel se necítil dobře. Vlastně měl docela strach. Proč mu nikdo nechtěl říct, o co tu jde? Přesto však Erestora poslechl a vklouzl na onu místnůstku.
Erestor se mezitím převlékl do splývavého stříbrného roucha.
Svlékni se a vlez si do vany,“ řekl mu Erestor, když Estel vylezl ven.
Estel na elfa vykulil oči. Erestor však udělal netrpělivé gesto k vaně. Estel se tedy otočil k elfovi zády a pomalu, váhavě se svlékl. Rukama si zakryl rozkrok a vlezl si do vany. Posadil se v ní a roztřeseně čekal, co bude následovat.
Na všechny čtyři,“ přikázal Erestor a vyhrnul si rukávy svého roucha.
„Prosím?!“ vyjekl Estel. Bezděčně přitom přešel do svého mateřského jazyka.
Nezdržuj,“ zamračil se Erestor.
Co to znamená?“ dožadoval se Estel roztřeseným hlasem vysvětlení.
Estele!
Estel sebou trhl a celý rudý v obličeji udělal, co po něm bylo žádáno. Bylo to ponižující, klečet tu se zadkem vystrčeným Erestorovým směrem.
Do koupelny vešel úplně cizí elf, ovšem jeden z nejpřitažlivějších, jakého Estel kdy viděl. Vysoký, štíhlý, dobře stavěný, plavovlasý a téměř nahý – pokud se nepočítala stříbrná bederní rouška, které sotva zakrývala to skutečně nejnutnější.
Erestor vzal do ruky hadici a zamračil se na příchozího Haldira. Jasně mu řekl, že má přijít připravený na obřad, ale lórienský elf si to zase vyložil po svém. Prostě si to roucho na sebe nevzal.
No - aspoň že si vzal tu bederní roušku, pomyslel si Erestor rozmrzele. Moc dobře si všiml, jak Estel na Haldira civí. A po pravdě se mu to ani trochu nezamlouvalo. Pustil vodu a s pomstychtivostí, jaká mu nebyla vlastní, zasunul zúžený konec hadice do Estelova pozadí.
Estel zaječel, jako by ho na nože brali, a přirozeně se pokusil odtáhnout. Haldir zmítajícího se mladíka přidržel. Tohle byla ta nejméně příjemná část obřadu, jenže bohužel zcela nezbytná. Estel Haldira překvapil fascinující sbírkou nadávek, z nichž dobře polovina byla v khazadštině .
Uvolni se!“ sykl Haldir Estelovi do ucha. „Čím víc sebou budeš házet, tím to bude horší!
Odpovědí mu byl nový příval nadávek. Ostatně to bylo taky jediné, co mohl Estel dělat. Haldir byl nepoměrně silnější a držel ho pevně.
Osoba neznalá situace, jenž by stála na chodbě, by si musela myslet, že tu někoho stahují z kůže zaživa, jak Estel vřískal. Haldir měl sto chutí mu ucpat pusu, avšak to právě nesměl. Estel měl plné právo řvát si podle libosti, což bylo ale pro citlivé uši obou elfů učiněné utrpení.
Konečně Erestor usoudil, že je Estel důkladně vypláchnut, a přestal ho trápit. Aplikace oleje pak už byla podstatně klidnější.
Co jste mi to udělali?!“ vyštěkl Estel, když ho Haldir pustil. „Co to mělo být?!
Haldir i Erestor mlčeli. Bylo zakázáno se zasvěcovaným o obřadu mluvit.
Odpovězte mi!!!“ zaječel Estel.
Měl by ses obléknout,“ řekl Erestor klidně.
Estel se nadechl, aby něco řízného odpověděl, ale Erestor ho předešel: „Pokud nechceš jít nahý.
Estel se vzteklým zasyčením vytrhl Erestorovi z ruky stříbrnou látku a pořádně za sebou prásknul dveřmi od záchodu.
Já už viděl ledacos, ale on je tedy něco extra,“ utrousil Haldir. „Ještě teď mi z toho jeho jekotu zvoní v uších.
No jo, ne každý je jako Elladan a Elrohir. Ti by se nechali zasvěcovat každý den v týdnu, a v neděli dvakrát,“ poznamenal Erestor kysele.

Estel kráčel vedle Erestora jako na popravu v tom samém stříbrném rouchu, jaké měl na sobě i elf. Chladivá látka se mu otírala o nahé tělo. Netušil, co mu chtějí udělat, ale už teď si byl jist, že se mu to nebude líbit. Ne, vlastně se mu to nelíbilo už nyní. Někde vzadu v mysli ho strašila historka o tom, že prý lidé daleko na jihu svým dospívajícím synům odstraňují záměrně část pohlavních orgánů.
Erestor se zadíval na Haldira. Bylo vidět, že lórienský elf začíná být trochu nervózní. Možná ho měl varovat, že se to celé bude odehrávat v kamenné stavbě. Erestor se dotkl Haldirovy paže.
Dobrý?“ zašeptal.
Haldir pomalu vydechl a přikývl.
Na konci chodby byly velké pozlacené dveře. Haldir je otevřel a všichni vstoupili do centrální místnosti chrámu. Estel v úžasu otevřel pusu. Sál byl obrovský! Jeho stěny i strop se ztrácely kdesi ve tmě. Světla ozařovala střed, kde stál velký stříbrný oltář.
Haldirovi velikost síně moc nepomohla. Pořád se cítil jako v pasti a měl dojem, že nemůže pořádně dýchat. Jako u většiny Sindar, kteří po tisíce let žili s lesními elfy v Lórienu, se i u něj vyvinul jistý pocit klaustrofobie, který se ovšem projevoval pouze v kamenným prostorách. Nicméně hodlal svým povinnostem dostát za každou cenu. Uchopil Estela za paži a odvedl ho k oltáři.
Erestor zůstal stát na schodech a ve chvíli, kdy se na druhé straně místnosti ze tmy vynořil Glorfindel ve stříbrném rouchu, začal zpívat obřadní píseň. Akustika byla dokonalá. Teď už Haldir chápal, proč vše postavili z kamene. Píseň jako by odplavovala jeho nervozitu.
Na jediný krátký okamžik viděl Estel v Glorfindelovi spásu. Ale jen do chvíle, kdy ho cizí plavovlasý elf doslova dotlačil k oltáři a donutil ho na něj ulehnout.
Glorfindel se zadíval varovným pohledem na lórienského kapitána. Haldir mu na několik vteřin vzdorovitě hleděl do očí, a pak se mlčky poslušně stáhnul. Zaujal své místo dost daleko na to, aby nerušil, ale dostatečně blízko, aby mohl zasáhnout, kdyby bylo potřeba.
Glorfindeli,“ zaúpěl Estel vyděšeně v poslední marné naději, že se z toho dostane.
Zlatovlasý elf pohladil Estela po tváři a pak ulehl vedle něj na oltář. Estel se zděšeně pokusil odtáhnout, ale Glorfindel ho chytil kolem pasu a nedovolil mu to.
Co se to děje? Co…co mi chcete udělat?“ zajíkl se Estel.
Klid,“ zašeptal mu Glorfindel do ucha a dotkl se rty Estelovy šíje.
Erestor ukončil svůj zpěv a v naprosté tichosti se připojil k Haldirovi. Jejich úkol skončil, nyní už měli jen dohlédnout na to, aby vše proběhlo bez komplikací. Nemohl si však nevšimnout napětí v Haldirových zádech. Jemně přejel dlaní přes svaly stažené v křeči.
Promiň,“ zašeptal omluvně. „Úplně jsem zapomněl.
To je dobrý, vážně,“ pousmál se Haldir.
Erestor však vnímal, že se jeho partner vůbec necítí dobře. Podíval se na oltář.
Glorfindel se usadil na Estelovi obkročmo, aby zabránil mladíkovi utéct, a nyní ho pomalu vysvlékal z obřadního roucha. Estel byl chudák tak vyjukaný, že se ani nebránil. Erestor usoudil, že by mohl Haldirovi trochu pomoci, když měl Glorfindel situaci evidentně zcela pod kontrolou. Položil tedy ruce na Haldirova ramena a začal ho jemně masírovat, aby se uvolnil a myslel chvíli na něco jiného, než kamenné stěny kolem nich.
Glorfindeli, co to děláš?“ vyjekl Estel, když zlatovlasý elf sklonil hlavu a začal pokrývat mladíkův odhalený trup polibky.
Glorfindel se narovnal, ale jen proto, aby zcela rozhalil Estelovo roucho. Mladík zrudl studem a zakryl si přirození rukama. Glorfindel mu v tom nijak nebránil, místo toho sám odložil svůj šat. Estel se zachvěl. Glorfindel měl pod rouchem stejnou bederní roušku jakou měl na sobě ten cizí elf. Dalo by se říct, že ten kousek stříbrné látky víc odhaloval, než zakrýval. Teprve teď Glorfindel odtáhl Estelovi ruce a znovu sklonil hlavu k mladíkovu hrudníku. Jeho rty sevřely jednu bradavku. Sál ji a jemně do ní kousal, až Estelovi naskočila husí kůže a ze rtů mu sklouzl první, zatím nedobrovolný, vzdech. Po chvíli se Glorfindel přesunul ke druhé. Ta už byla pěkně tvrdá a citlivá. Jejím škádlením zlatovlasý elf vyloudil z Estela další přidušené zasténání.
Erestor s uspokojením sledoval, jak se pod jeho rukama lórienský elf pomalu uvolňuje. Haldir naklonil hlavu na stranu. Erestor zaváhal. Ta nádherná šíje se mu přímo nabízela, ale měli tu nějaký úkol. Nemohli.
Erestore,“ vydechl Haldir sotva slyšitelně.
Estel byl rozpolcený. Na jedné straně ho Glorfindelovy ruce a jazyk putující po jeho těle doháněly k šílenství. Na straně druhé ho něco nutilo se tomu vzepřít. Otočil hlavu a oči se mu rozšířily úžasem. Ten cizí plavovlasý elf se opíral zády o Erestora, který rty laskal jeho odhalenou šíji. Estelův pohled ovšem upoutala především ta velká ´věc´, která nadzvedávala elfovi bederní roušku.
Haldir zavřel oči a rozkročil se, aby se mu lépe udržovala rovnováha. Erestor se po jeho krku posunoval doslova po milimetrech k uchu a jeho to hrozně vzrušovalo. Zajel si rukou mezi nohy a začal si třít svůj vzrušený penis.
Estel polknul. Nemohl od elfa odtrhnout oči, hlavně poté, co si zajel rukou pod látku, jenž zakrývala jeho přirození a začal si ho honit. Mladík zasténal, protože Glorfindel si mezitím dál mučivě pohrával s jeho tělem.
Haldirovi látka překážela a tak ji shrnul stranou. Levou rukou sáhl za sebe a zabořil ji Erestorovi do vlasů.
Estel si olízl rty. Sledoval, jak si elf hladí a tře svůj krásný penis, jak se s každým pohybem ruky stahuje předkožka a žalud se vlhce leskne. Zasténal, protože ucítil, jak se něco otřelo o jeho vlastní úd.
Haldir cítil, jak se o jeho zadek otírá Erestorův vzrušený penis. Úplně zapomněl na kamenné stěny i na obřad, na toho lidského mladíka i na Glorfindela. Erestor byl jedinou důležitou věcí jeho života. Otočil se k němu a doslova z něj strhl roucho a pak i bederní roušku. Pak Erestora políbil na rty a klesl před ním na kolena.
Glorfindel s uspokojením zjistil, že je Estel již pěkně vzrušený. Pohladil jeho ztopořený penis a pak po celé jeho délce přejel jazykem.
Estel hltal každičký detail. A když plavovlasý elf Erestora svlékl, klekl si před něj a vzal jeho penis do pusy, hlasitě zasténal, neboť sám cítil, jak se jeho tepající úd noří do vlhkého tepla úst.
Erestor se kousal do spodního rtu. Haldir ho sál a olizoval přesně tak, jak to měl rád. Jenže nemohli rušit obřad. Obřad… Erestor se snažil myslet na své povinnosti. Ale ve chvíli, kdy Haldir začal třít jeho šourek, se všechno rozplynulo v oparu vášně. Cítil, jak to v něm stoupá jako horký pramen.
Ne,“ zachraptěl Erestor tiše a odtáhl se.
Haldir stáhl Erestora k sobě dolů. Erestor si lehl na záda a roztáhl nohy. Haldir pohladil jeho hrudník i břicho a sklonil se, aby slinami trochu zvlhčil vstup do Erestorova těla.
Estel zklamaně vzdychl, protože toho moc neviděl. Ačkoli pohled mezi roztažené nohy toho cizího elfa taky nebyl špatný.
Glorfindel přestal Estela uspokojovat ústy a potěšilo ho, když mladík hlasitě zaprotestoval. Nyní byl Estel připraven na své poprvé. Glorfindel se vsunul mezi jeho nohy. Věděl, že si nemusí dělat starosti. Erestor byl pečlivý a nepochybně Estela dobře připravil. Přesto ještě jedním prstem prozkoumal, zda je to pravda. Estelova prdelka se mu doslova sama otevírala. Neváhal dlouho a přijal to pozvání.
Estel vykřikl, když do jeho těla pronikl Glorfindelův penis. Nebolelo to, ale byl to tak cizí a nový pocit. Než však mohl začít protestovat, začal Glorfindel přirážet a on poznal slast, jakou dosud nezažil. Docela sám dal Glorfindelovi nohy na ramena, aby se rozkoš ještě zvětšila. Hlasitě vzdychal a sténal. Přesto nezapomněl otočit hlavu na stranu, aby tak spatřil, že Erestor s tím cizím elfem dělají to samé.
Erestor se už nedokázal udržet potichu, když si ho Haldir divoce bral. Jeho vzdychání postupně přešlo v hlasité sténání.
Glorfindel se soustředil na svůj úkol. Bral to jako povinnost a nesnažil se z toho udělat něco víc. Když ale jeho jemný sluch zachytil Erestorovy spokojené vzdechy, poprvé za celou dobu se rozhlédl. Na jednu chvíli měl chuť je oba seřvat. Tohle bylo Haldirovi podobné! Místo aby dělal co má, místo aby dohlížel na hladký průběh obřadu, tak na podlaze hned vedle oltáře s Erestorem šukali jako dvě zvířata! Glorfindelovi z nich bylo zle. A jako by to nestačilo, Estel ty dva lačně pozoroval! Jak dlouho se asi díval, co tam ti dva prováděli?! Glorfindel si najednou připadal jako pitomec.
Glorfindeli!“ zasténal Estel. „Já chci taky!
Glorfindel tedy pustil ty dva mizerné elfy z hlavy (tedy pokusil se o to, ale po pravdě ten pohled, který se mu naskýtal, byl hodně zajímavý) a začal se dál věnovat Estelovi.
Estel zavřel oči a vychutnával si tu slast. S každým Glorfindelovým přírazem se blížil vyvrcholení.
„Ano… ano… to je… skvělé… úžasné… víc… víc… ano… ano… užužano,“ vzdychal Estel.
Glorfindel ještě několikrát přirazil a Estel s výkřikem dosáhl orgasmu. Svaly mladíkova těla se stáhly a Glorfindel do něj s chraplavým sténáním vyvrcholil.
To bylo…neuvěřitelné,“ zašeptal Estel, když popadl dech.
Glorfindel vytáhl svůj ochablý penis a sklouzl pohledem k té velmi hlučné dvojici. Překvapilo ho to. Takže ty řeči přece jen byly pravdivé. To by do toho děvkaře Haldira nikdy neřekl.
Estel fascinovaně hleděl na plavovlasého elfa a Erestora. Nechápal, jak to dokáží takhle protahovat. Jejich těla se leskla potem a byli opravdu hodně hlasití.
Pojď,“ vybídl Glorfindel Estela. Pomohl mu sklouznout z oltáře a obléknout se. Mezi dveřmi se ještě otočil.
Jestliže se dokázali takhle sladit, protáhnout svou slast, pak opravdu museli být víc než jen náhodní milenci. Glorfindel smutně potřásl hlavou. To znamenalo, že Erestora ztratil.
Glorfindeli?“ zašeptal Estel.
Glorfindel se na mladíka zadíval. Měl toho kluka rád. Bylo v něm něco ze vznešenosti dávných králů. Objal ho kolem ramen.
Tak pojď,“ řekl tiše.

Haldirův výkřik zarezonoval mezi stěnami, když konečně dosáhl orgasmu a naplnil Erestorovo tělo produktem svého chtíče. Jen o zlomek okamžiku později se s hlasitým sténáním udělal i Erestor a mezi jejich zpocenými, unavenými těly se rozlilo jeho horké, bílé sperma.
Haldir se vyčerpaně zhroutil na Erestora a lapal po dechu.
Leželi tam dlouho v naprosté tichosti a nehybnosti, stále spojení tím křehkým poutem. Vychutnávali si dozvuky orgasmu. Mezi partnery to bylo víc než jen fyzické uspokojení, v tu chvíli se dotýkaly i jejich duše.
První se pohnul Haldir a jeho ochablý penis vyklouzl z Erestorova těla. Položil si hlavu na hrudník svého milence a zavřel oči.
Jsme tu sami,“ zašeptal Erestor.
Hm,“ zapředl Haldir.
Úplně sami,“ zdůraznil Erestor.
Haldir zvedl hlavu a rozhlédl se. Skutečně, Glorfindel s Estelem odešli.
Dal bych si koupel,“ navrhl. Potřeboval se probrat z té ospalosti.
U mě nebo u tebe?“ zeptal se Erestor.
Haldir se pousmál.
Tady,“ řekl.
Erestor překvapeně pozvedl obočí.
Tenhle chrám se zase otevře až za rok, že?“ poznamenal Haldir.
Erestor přikývl, netušil, kam Haldir míří.
Zasvěť mě,“ zašeptal Haldir a v očích se mu uličnicky zajiskřilo.
Ale ty už jsi zasvěcen byl. V Lórienu. Navíc…nejsi na to trochu starý, co?“ pousmál se Erestor.
Na tohle není nikdo dost starý,“ opáčil Haldir pobaveně.
Hm,“ zamručel Erestor při představě poslušného Haldira v koupelně na všech čtyřech. „Proč ne?!

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský