Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: Warhammer
Hlavní postavy -
Shrnutí: Každý z nás má v sobě kousek Chaosu.
Poznámka: Děkuji bedrníce za beta read
Dopsáno v září 2007

Stigma Chaosu

Nekonečná pláň Pustiny se koupala v zelenavém svitu Morrsliebu.
Bylo ticho. Ponuré, děsivé a nepřirozené.
S takovým tichem přichází jen smrt.
Mezi zbytky vesnice stála malá dívka. Otrhanou noční košili měla potřísněnou krví. Po kotníky se bořila do prachu smíšeného s jedovatě světélkujícím chaotitem.
A přes bosá chodidla cítila, jak se zem chvěje.
A to chvění se blížilo.
Nad obzorem se zvedl oblak prachu. A přece nebylo nic slyšet.
Jen to podivné mravenčení pod nohama. Ten pravidelný rytmus, s jakým se pohybují pouze tisíce, deseti tisíce nohou, pařátů a kopyt.
Zvedl se nehlučný vítr a rozcuchal dívce špinavé, krví slepené vlasy.
Stála tam jako uhranutá a dívala se, jak přicházejí. V jejich naprosté tichosti bylo cosi zvráceného a děsivého.
Už dokázala rozeznat detaily.
Bestie.
Pokřivené existence snad kdysi lidské.
Tvorové s rohy, zvířecími hlavami a končetinami, slintající, rozkládající se ještě zaživa. Pokřivení a zvrácení. Odporní. Zakláněli své zrůdné znetvořené hlavy a vyli a řičeli, aniž by byl slyšet jediný zvuk.
Dívka stála s široce otevřenýma očima na místě, když ji míjeli. Srdce jí zběsile tlouklo a ztěžka lapala po dechu. Lepkavý pot hrůzy jí prosákl noční košilí.
Nevšímali si jí. Hnali se kupředu neohlížeje se vlevo ani vpravo.
A pak se jako by z ničeho nic z davu vynořilo podivné stvoření. Tvor stejně zvrácený jako krásný. Měl tvář mladého muže, jež vypadala jako by ji vytesali podle soch starých mistrů. Jeho oči byly světlé, téměř bílé. Rty měl dokonale tvarované a rudé jako krev. Pleť bílou a svádějící k dotyku. Dlouhé plavé vlasy mu spadaly na útlá ženská ramena. Byl vysoký, štíhlý a kráčel vláčně, svůdně, zahalený spoře jen do stříbrné lesklé látky, jež se svezla z pravého ramene a odhalovala tak půvabnou ženskou paži a oblé ňadro s růžovou bradavkou ztvrdlou vzrušením.
Tak zvrácený a přece tolik krásný, až to bralo dech.
Stvoření se zastavilo a olízlo si rty – chtivě, lačně, požitkářsky.
Dívka polkla a nevědomky ho napodobila.
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.
Pak se pohladil ženskou rukou po tváři. Přejel konečky prstů po rtech a olízl je s jakousi obscénností. Putoval jimi po svém hrdle dolů, až sevřel v dlani prso. Jemně štípl do bradavky a rty bezhlesně zasténal.
Dívka nemohla odtrhnout pohled, když si levou mužskou rukou odhrnul záhyby látky z klína a přejel dlaní po svém přirozením. Jemně třel hebký žalud prsty, dokud penis neztvrdl a nenapřímil se. Ze špičky vytekla krůpěj čiré tekutiny.
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.
Dívka vnímala chvění v podbřišku, jako by spolkla něco živého. Dotkla se letmo prsty přes košili svého břicha, a pak vklouzla rukou mezi stehna a zabořila prsty do vlhkého klína. Hluboko. Co nejhlouběji. Její vzdech byl stejně bezzvučný jako všechno kolem. A přitom pozorovala to oboupohlavní stvoření.
Byl to kdysi muž nebo žena, než ho chaotit proměnil?
Byl krásný? Zlý?
Začal uctívat Temné bohy z rozmaru, nebo byl jen obětí?
Co teď cítí? Je šťastný? Trpí? Nebo necítí už nic?
Dívka putovala očima po hermafroditově nádherném těle. S dychtivostí sledovala, jak si hraje se svým penisem. A najednou nezáleželo na tom, jestli v tom tvoru zbývá ještě něco lidského, jestli to je zvrácené nebo ne. Toužila, aby se ten silný vlhce se lesknoucí orgán zabořil do jejího klína, vyplnil ji. Chtěla okusit tu tolik opovrhovanou rozkoš. A nezáleželo jí, zda zaprodá svou duši. Pohybovala prsty rychleji, naléhavěji, sténala.
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.
A hermafrodit jako by kopíroval její počínání. Mužskou ruku vsunul kamsi za penis a vnikl prsty do tepajícího vlhka, zatímco ženská ruka třela chvějící se úd.
Dívka cítila, jak jí vlhko stéká po nohou. Dýchala mělce a zrychleně. Mezi vzdechy prosila toho tvora, aby si ji vzal, aby jí ukázal tajemství rozkoše.
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.
Hermafrodit zrychlil pohyby svých rukou. Zdálo se téměř nemožné, aby dokázal sladit pohyby ve svém lůně i na svém penisu. Zaklonil hlavu a vysokým obloukem do prachu Pustiny dopadlo bílé sperma.
Dívka se chvěla. Nikdy dřív na podobné věci nemyslela. Ještě včera by jí přišlo zvrácené a nemyslitelné dotýkat se tam dole, vsouvat dovnitř prsty.
Byla snad stejně zvrácená jako tvor před ní?
Propadla i ona zhoubné moci Chaosu?
Nemohla proto dosáhnout té tajemné rozkoše? Protože ona byla člověk, nikoli zrůda uctívající Slaaneshe, boha rozkoše?
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.
Zaskřípění písku bylo tak hlasité a tak nepatřičné, až se dívka prudce otočila.
Jen pár metrů od ní seděl na podivném tvoru obrovský rytíř. Snad to kdysi byl kůň. Teď to však bylo vyhublé na kost, hlava vypadala jako dračí a z pootevřené tlamy plné vlčích tesáků odkapávaly zpěněné krvavé sliny. Kostlivé nohy končily dravčími spáry a dlouhým ocasem tvor rozmetal do stran chaotitový prach.
Rytíř na hřbetě toho tvora byl větší, než jakýkoli muž, jehož kdy spatřila. Černá zbroj byla pokrytá drobným runovým písmem, zářícím jako linky světla, a s každým rytířovým pohybem se vlnila jako svaly. Kdysi to mohl být vznešený muž, nyní uvězněný ve skořápce z kovu, jež srostla s jeho vlastním tělem. Na všech kloubech měl dlouhé trny a zpod hledí rohaté helmy jako by sálala rudá zář. Nohy měl vrostlé do boků svého podivného oře, čímž se spojili v jedinou bytost. V ruce třímal černou sekyru, jejíž ostří bylo popsáno podivnými znaky a jako by pohlcovalo veškeré světlo. V druhé svíral prapor Tzeentche, Velkého Přeměňovače.
A zem se chvěla.

Dívka se prudce posadila na posteli celá zmáčená potem. Lapala po dechu a ruku si tiskla na hruď, kde cítila podivnou bolest. Spustila nohy z postele a posadila se.
Její bosé nohy se dotkly studené podlahy.
A zem se chvěla.
Roztrhla si noční košili a na prsou spatřila první stigma Chaosu.
A zem s chvěla.
Jako by k její vesnici kráčely tisíce, deseti tisíce nohou, tlap a pařátů.
Dnešní noc budeme tančit, dotýkat se a třít.

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský