Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Téma: Piráti z Karibiku
Hlavní postavy: Jack Sparrow/ Will Turner
Shrnutí: Jste osamnělý, kolem vás parta chlapů, dáte si větší příděl rumu...
Poznámka: Děkuji Manori za beta read.
Dopsáno v roce 2006

Příliš mnoho rumu

Slunce zacházelo za obzor a barvilo vody oceánu do krvavě ruda. Interceptor se pohupoval na mírných vlnách a pod dobrým větrem rychle směřoval k cíli své plavby.
Will seděl na přídi a díval se do zpěněné vody. Za posledních několik dní se toho událo příliš mnoho příliš rychle, a tak se to snažil nyní v klidu nějak vstřebat. Připadal si jako neplavec vhozený do rozvodněné řeky. Otočil se a zadíval se směrem ke kormidlu na svého, mírně řečeno, podivného společníka.
Jack Sparrow byl pirát. To už samo o sobě bylo mrzuté. Ale jako by to nestačilo, byl to, alespoň podle Willa, ten nejpotrhlejší pirát v celém Karibiku. Byl to cvok. Možná génius ale zcela určitě cvok.
Will jen ztěží dokázal uvěřit tomu, že on, zrovna on, se nachází na palubě ukradené lodi britského královského námořnictva ve společnosti blázna a ještě ke všemu piráta, s posádkou složenou z nejrůznějších pochybných existencí a ztroskotanců, a míří na jakýsi prokletý ostrov Bůh ví kde uprostřed širého oceánu - poslední místo, kam se toužil podívat. Ne, tohle prostě musel být jen zlý sen, z kterého se za chvíli probudí, zjistí, že Elizabeth je v pořádku doma, a že nic z toho se nestalo. Pěkně se vrátí ke své práci a bude dál žít život obyčejného kováře a ve skrytu duše si snít o Elizabeth.
„No, není to sice Černá perla,“ prohlásil Jack rozšafně. „Ale není to zas tak špatná loď.“
Will mlčel. Jemu přišla neuvěřitelná a šílená už jen skutečnost, že oni sami dva ukradli takhle velkou loď vojákům přímo před nosem. Jestli to byla nebo nebyla dobrá loď mu bylo v tuto chvíli srdečně jedno.
„Ale něco tomu přece jen schází,“ dodal Jack a k Willově nelibosti se posadil vedle něj. Odzátkoval jednu ze dvou objemných lahví, které přinesl, a pořádně si přihnul.
„Dej si,“ strčil Jack Willovi druhou láhev do ruky.
„Rum nepiju,“ řekl Will a zadíval se na špinavou láhev dosti pochybného obsahu. Nebude přece pít něco, co pijí piráti.
„Řekni mi jednu věc,“ začal Jack a při těch slovech položil Willovi ruku kolem ramen. Will se z jeho obětí vykroutil.
„S piráty nechceš nic mít, holku nemáš, rum nepiješ - co teda z toho života máš? Teda kromě toho, že jsi každý den tři hodiny cvičil s mečem,“ pokračoval Jack.
„To nemůže pirát pochopit!“ odsekl Will podrážděně.
Jack se usmál způsobem, který ve Willovi probouzel touhu praštit ho tou lahví rumu po hlavě.
„Jasně, piráte,“ ušklíbl se Jack.
„Já nejsem žádný pirát!“ ohradil se Will.
„Jasně, pomohl jsi mi z vězení, ukradl jsi loď, ale nejsi pirát. Jak bys tomu tedy chtěl říkat?“ rýpl si Jack. „Netvrdil jsi mi, že bys pro tu svojí krasotinku obětoval i život?“
To byla rána pod pás. Jistě, že by Will pro Elizabeth obětoval i život. Ovšem o pirátství nebyla řeč.
„Napij se, pomůže to,“ poradil mu Jack.
Will po delším váhání odzátkoval láhev, otřel pečlivě hrdlo do rukávu a napil se. Tekutina pálila až se z toho rozkašlal, ale když sklouzla do žaludku, příjemně hřála.

Z hromady beden ledabyle naskládaných na sebe a povážlivě se kymácejících vykukovaly jen Jackovy nohy. Will seděl v rohu skladiště s téměř prázdnou lahví v ruce a jeho poněkud nepřítomný a lehce připitomělý výraz vypovídal o tom, že je zpitý totálně pod obraz.
Jack se narovnal. V ruce svíral s vítězoslavným úsměvem další láhev rumu.
„Proč…proč ses…vlastně stal…stal pirátem?“ vysoukal ze sebe Will s námahou.
„Rodinná tradice,“ odpověděl Jack pohotově, aniž by přestal zápolit se špuntem lahve.
„Všichni…všichni v tvojí…rodině byli…to…no…piráti?“
„Jo,“ přikývl Jack. „Tedy vlastně…já nevím. Znal jsem vůbec svou rodinu?“ zamyslel se po chvíli. Pak ale zátka povolila a Jack pustil otázku z hlavy. Pořádně si přihnul a převrávoral skladiště k Willovi, aby mu láhev podal.
„Ne…já…myslím…myslím, že mám dost,“ odmítl Will a začal se drápat na nohy. Měl pocit, že má kolena jako z rosolu, a taky podlaha se nějak nakláněla sem a tam, jako by vpluli do strašlivé bouře. Opřel se o zeď a pokusil se udělat krok. Nohy ho však zradily a on narazil do Jacka.
Jack taky nebyl zrovna nejjistější v kolenou. Bezděčně objal Willa kolem pasu a oba se skáceli na zem.
„Kruci,“ zaklel Will. Cítil, jak mu rum z lahve, kterou Jack držel stále v ruce, teče na záda. Pokusil se vstát, ale ta podlaha se tak hrozně kymácela, že to nešlo. Došel k závěru, že nejlepší bude zůstat na zemi. Svalil se na záda a zíral do stropu.
„Myslím…myslím, že jsem…trochu…opilý,“ usoudil Will.
Jack se s námahou posadil.
„Nesmysl,“ prohlásil, napil se zbytku rumu v lahvi a podal ji Willovi. Naneštěstí ji ale přitom otočil hrdlem dolů a ještě jednou Willa polil. Jako by si to vůbec neuvědomil, zatřepal prázdnou lahví a s pokrčením ramen ji odhodil stranou. Pak se otočil na všechny čtyři a začal se přes Willa sápat pro nový příděl rumu.
„Au! Co děláš!“ zavyl Will, když se mu Jack opřel rukou o břicho. Srazil Jackovi ruku stranou, čímž ho připravil o rovnováhu a Jack se na něj svalil.
„Hezky voníš,“ zašeptal Jack, když se jejich tváře ocitly jen centimetry od sebe. Pak špičkou jazyka přejel Willovi po tváři mokré od rumu.
„Hm, a ještě lépe chutnáš,“ zapředl Jack a začal olizovat kapky rumu z Willovi tváře.
Will se opřel rukama o Jackův hrudník a pokusil se ho odstrčit, ale bylo to jen prázdné gesto. Vždyť Jackův jazyk a rty klouzající teď po jeho šíji byly tak příjemné.
Jack se od Willa odtáhl, aby se na něm mohl obkročmo usadit. Rumem nasáklá košile se Willovi lepila na tělo.
„Bude z tebe moc pěkný pirát,“ zašeptal Jack.
Will se nadechl k protestům, že pirátem nikdy nebude, ale z úst se mu vydralo jen zasténání, když Jackovi ruce vklouzly pod jeho košili.
Jack slastně přivíral oči, když hladil to pevné hebké tělo pod sebou. A Will se vůbec nebránil, naopak viditelně se mu to líbilo. Všechny možné protesty a předsudky se už dávno rozpustily v rumu. Příliš dlouho strávil Jack bez ženy a Will byl víc než přijatelná náhrada. Ostatně jak námořník ví, v bouři je každý přístav dobrý.
Jack vyhrnul Willovi košili a přetáhl mu jí přes hlavu. Pak se sklonil a jeho rty se dotkly teplé kůže Willova hrudníku. Mohl vnímat, jak se pod ní napínají svaly, jak Will zadržuje dech, když ucítil jeho rty na svém těle. Zasypával Willa drobnými polibky a mířil postupně nahoru. Sevřel rty bradavku a potěšilo ho, když zjistil, že je vzrušením ztvrdlá a citlivá. Nejdřív jí jemně sál, čímž donutil Willa znovu hlasitě zasténat a pak do ní kousnul, až sebou Will trhl. Totéž udělal i s druhou. Obkroužil jazykem levou klíční kost. Will byl cítit rumem a jeho kůže chutnala po rumu. Will opět zadržel dech a jeho tělo se napjalo, když se Jackovy rty a jazyk vydaly na zpáteční cestu dolů k jeho břichu. A pak mu Jack položil ruku do rozkroku. Dlaň se tiskla přes látku šatů k jeho vzrušenému penisu, otírala se o něj a nutila ho vycházet tomu příjemnému tlaku vstříc.
„Dost bylo her,“ řekl Jack tiše chraplavým hlasem.
Než si Will uvědomil, co se děje, měl kalhoty u kolen. Chladný mořský vzduch políbil jeho odhalenou kůži, až se zachvěl.
„Je fajn, že nejsi eunuch,“ zašklebil se Jack.
Will se začervenal. I přesto, že byl opilý, cítil se hloupě, když tu takhle ležel na zádech prakticky vzato svlečený do naha a jeho penis trčel vzhůru jako lodní stěžeň. Jack mu ale nedal čas k jakýmkoli úvahám. Pevně sevřel v ruce jeho chvějící se erekci. I v šeru skladiště bylo vidět, jak se žalud leskne kapkami touhy.
Will se prohnul v zádech a hlasitě zasténal, když Jackova ruka začala laskat jeho penis. Jack ho ale jen tak dráždil, protože ho za chvíli pustil. Willa se nadzvedl. Chtěl to, potřeboval to a bylo mu v tuhle chvíli jedno jak a s kým. Upsal by duši třeba Davymu Johnesovi, jen aby Jack teď nepřestával.
„Otoč se,“ nařídil Jack.
Will poslechl. Nevěděl, co má Jack v úmyslu, ale doufal, že to skončí orgasmem. V opačném případě by toho zatraceného piráta asi zabil.
„Zvedni se na všechny čtyři.“
To už bylo trochu složitější. Přece jen koordinaci pohybů neměl Will v tuhle chvíli nejjistější. Po chvíli se mu ale podařilo najít jakous takous rovnováhu. Jack se o něj opřel a bez jakéhokoli varování do něj proniknul. Willův výkřik musel být slyšet až na palubě. Jack Willovi zacpal pusu.
Na zdánlivě nekonečně dlouhou dobu zůstali bez pohnutí, zatímco bolest postupně odeznívala. Zůstalo po ní jen nepříjemné pálení, které bylo zatlačeno do pozadí přívalem rozkoše ve chvíli, kdy se Jack začal pomalu pohybovat a Will poznal slast, o jaké dosud neměl ani tušení. Mísila se s bolestí v šíleném koktejlu pocitů, který ho stahoval do víru vášně jako malström.
Jack tvrdě přirážel. Jednou rukou se opíral o Willa a druhou třel jeho opět vzrušený penis. Will vzdychal a sténal a sám nevěděl, jestli rozkoší nebo bolestí. Poprvé si uvědomil, jak je tenká hranice mezi těmito pocity. Jack zpracovával jeho penis drsně, hrubě, v tom samém rytmu, v jakém pronikal do jeho těla, a ono se mu to líbilo. Bylo to divoké, bylo to odporné, nechutné, zvrácené a bylo…jednoduše skvělé.
Will zaskučel a Jackova ruka se naplnila hustým bílým spermatem. Svaly Willova pozadí sevřely Jackův penis jako ve svěráku a poslaly ho vzhůru k vyvrcholení.
Udýchaný Jack se od Willa odtáhl. Will klesl na podlahu a snažil se popadnout dech.
Jack se k Willovi sklonil a zašeptal mu do ucha: „Tak tě vítám mezi piráty.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský