Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Selvagion, Zaltais
Shrnutí: Zaltais zvládne všechno - s citem jemu vlastním
Poznámka: Dopsáno prosinec 2012

Sexuální výchova

„Nic na tom přece není. Sex je, konec konců, přirozenou součástí života. To byste ostatně jako druid měl vědět.“
Lenwe trochu překvapeně vzhlédl, protože netušil, proč se na konci svého proslovu obrací Aris právě na něj.
„Tak já přece nepopírám, že sex je součástí života,“ řekl opatrně. „Proč ale…“
„Jste jeho přítel. To ho nemůžete – já nevím, poučit?“
„Vy jste asi ještě nikdy nezkoušela Selvagiona o něčem poučit, že?“ povzdechl si Lenwe útrpně.
„Ten jeho strýc ho nepřipravil zrovna nejlépe, což,“ pousmála se Alkaran. „I když, co jsem o něm slyšela, mohlo to být i horší. To se časem určitě poddá.“
„Tím si právě nejsem tak jistá,“ řekla Aris a zamračila se.
„Zkoušel jsem mu to vysvětlit, domluvit mu,“ pokrčil Lenwe rameny. „Ale jak říká Alkaran, má příšerně puritánskou výchovu. Je tvrdohlavý a zabedněný. Co víc mám dělat?“
Aris nespokojeně stiskla rty do tenké linky.
„Dobrá, tak zkuste nějaké méně komplikované vysvětlení. Co třeba motýlci a včeličky a tak. Však víte ne?“
Lenwe se zatvářil pochybovačně. Zatímco Alkaran se tiše dusila smíchy.
V té chvíli hlasitě bouchl prázdný korbel o stůl a z křesla se zvedl Zaltais.
„Když se nemůžete dohodnout, já mu to vysvětlím,“ prohlásil s jazykem již poněkud ztěžklým vypitým vínem.
Aris si ho změřila pochybovačným pohledem.
„Co je? Myslíte si, že nevím…“
„Nezpochybňuji vaše znalosti,“ přerušila ho Aris podrážděně. „Zpochybňuji však vaše kompetence takovou delikátní věc vyřešit. Jestli vám to uniklo, tak moje dcera si ho chce naneštěstí vzít,“ povzdechla si trpce.
„Žádný strachy, mě je to jasný, nechcete, aby svatební noc byla malér,“ zašklebil se Zaltais. A než mohla Aris něco odseknout, dodal: „Já – já jsem delikátnost sama.“
A lehce vrávoravým krokem vykročil udílet lehce.
„Třeba tam ani nedojde,“ nadhodil Lenwe s nadějí. „Cestou je sklad sudů.“

Zaltais rozrazil dveře Selvagionova pokoje a zastihl mladého elfa, jak pečlivě cídí svoji plátovou zbroj. Stříbrný povrch se leskl jako zrcadlo.
„Dobrý den, pane Zaltaisi,“ usmál se Selvagion. „Něco potřebujete?“
„Jo, jdeme do Mithalliru,“ prohlásil Zaltais. „Došlo víno.“
Selvagion si povzdechl a odložil hrudní plát na stůl.
„To jste ve své závislosti na vínu došel tedy už tak daleko, že jste ochoten pít i to, co místní barman vydává za elfí víno?“ řekl Selvagion káravě.
„Ne, ani náhodou. Ale jsem si zcela jist, že z toho chlapa dokážu vymlátit aspoň jeden sud dřív, než ho stačí smíchat s nějakým místním patokem,“ zazubil se Zaltais vítězoslavně.
Selvagion se zamračil.
„Doufám, že je to jen nějaká barvitá metafora, protože jinak si koledujete o problémy se stráží,“ varoval ho. Nicméně se zvedl k odchodu.
„Metafora? Proč myslíš, že tě beru sebou?“ ušklíbl se Zaltais. „Neznáš hru na zlého a hodného elfa?“ zasmál se.
Selvagion si povzdechl.
„Jo, ale než půjdeme,“ zarazil ho Zaltais mezi dveřmi. „Víš, jak jsme byli spolu v Červený lucerně?“
Selvagion zrudl.
„No, tak tak to dělaj motýli.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský