Fantasmagorium

Autor: D.J. Orlovský
Hlavní postavy: Zaltais, Selvagion, Siva
Shrnutí: Jak Zaltais měl zvážit, komu se chce po smrti dostat do rukou
Poznámka: Dopsáno duben 2012

Poslední služba

Puch zapařené krve byl téměř nesnesitelný. Některá těla se v horkém suchém podnebí pouště už nafoukla a zápach hniloby byl o to větší, že většina z nich byla po smrti ještě dříve, než oddělení hlavy ukončilo jejich nečistou existenci.
Zlomeným kopím se přehraboval v hromadách mrtvých těl, která se nakupila na místech, kde padli stateční lidé, elfové nebo trpaslíci. Druhá válka s Arnudenem byla nepochybně nejkratší a nejkrvavější bitvou v dějinách Desky. Červ byl sice poražen, ale cena, kterou zaplatili, byla vysoká.
Jeho Jasnost korunní princ, vrchní velitel Mithallirské stráže a armády sir Nargien ze Skalního hrádku byl mrtev. Ve smrtelné křeči se Hargudův červ přes něj převalil. Smutná povinnost přivézt vdově mrtvého manžela a králi syna připadla siru Catigernovi, na jehož šlechtickém titulu ještě nestihl ani zaschnout inkoust. V následujících měsících bude lady Elenis potřebovat veškerou podporu, jakou ji může mithallirský lid poskytnout.
Zbytky arnudenských vojů nyní drtila smrtí prince rozzuřená armáda pod velením sira Dina, jenž bude od nynějška znám jako Jednoruký.
Válka byla možná krátká, ale nebyla milosrdná k nikomu.
Selvagion se opřel o zlomenné kopí a setřel si krev, která prosakovala obvazem na hlavě. Pařát nějaké potvory mu rozerval levou polovinu obličeje a připravil ho o oko. Z jeho skvostné elfí zbroje zbyl jen špinavý, proděravělý a zohýbaný šrot. Měl by být v péči kleriků, věděl to. Musel však nejdřív něco udělat a do té doby si nehodlal odpočinout.
Pustil se znovu do hledání v té páchnoucí sklizni táhnoucí se, kam až oko dohlédlo. Včera k večeru někde v těchto místech padl pan Zaltais. Nebyla naděje, že by byl živý. Viděl, jak ho horda nemrtvých strhla na zem. Snažil se dostat k němu a tehdy utrpěl své zranění. Někdo ho odtáhl z boje, i když se bránil. Nakonec upadl do bezvědomí. A Zaltaise už nikdo nespatřil. Zdálo se to neuvěřitelné, že někdo jako on mohl být ztracen. Nakonec to byl tedy jen obyčejný elf stejně smrtelný a omylný jako každý druhý.
Byl rozhodnutý starému příteli prokázat alespoň poslední službu a nedopustit, aby jeho kosti roztahali mrchožrouti po poušti. Najde ho, i kdyby měl obrátit každé tělo na poušti. A pak ho odveze do Amfiberai a dá pohřbít se všemi poctami, jaké si Zaltais zasloužil.
Klopýtal přes těla a odvracel tvář kdykoli našel rozsekané tělo někoho, kdo položil svůj život v boji proti arnudenskému zlu. Už začínal ztrácet naději, když zakopl o něco v písku.
Ztěžka poklekl a vyhrabal přilbu – Zaltaisovu přilbu. Nemohl se mýlit, poznal by ji kdekoli. Dal se do pečlivého prohledávání okolí. Netrvalo dlouho a našel hargolskou pavézu podélně rozštípnutou nějakým strašlivým úderem. O kousek dál okovanou rukavici a odervaný ramenní plát.
Zaltais seděl opřený o nevelký pískovcový kámen a všude kolem něj leželi mrtví. V ruce ještě svíral meč a hleděl před sebe s klidným vyrovnaným výrazem. Vše naznačovalo, že se poté, co byl sražen na zem, dokázal ještě probojovat ven a pobít všechny nepřátele v dohledu. Aby se pak usadil a v klidu a tichu podlehl svým strašlivým zraněním.

*****

„Dovolte, abych vám vyjádřil hlubokou soustrast,“ řekl Selvagion tiše.
Zaltaisovo tělo leželo v domě na márách. Byl umytý a jeho zbroj spravená. Nebýt mrtvolné bledosti, vypadal by, že jen spí.
„Byl to dobrý elf a dobrý přítel,“ dodal šeptem.
Siva pohladila Zaltaise po vlasech a přikývla.
„Pokud byste chtěla pomoci se zařízením obřadu, jsem vám k dispozici,“ řekl ještě, než se s úklonou tiše vytratil z domu, aby elfce poskytl soukromí. Jistě bude pro svého milence truchlit.
Siva přejela Zaltaisovi konečky prstů po tváři a usmála se.

Křup.
Mlask.
„Udělám ti hezké místo na poličce.“

Konec

Komentáře

Na těchto stránkách nevzniklo nic za účelem zisku. Kánon originálních děl je majetkem jejich právoplatných autorů. Na druhou stranu všechno ostatní je majetkem naším, proto nešiřte nic z těchto stránek bez souhlasu autora.
Design by D.J. Orlovský